Z(a)tracené Lesní Stezky...

Běhání nemusí být vždy o pokoření vzdálenosti, vítězství nebo zlepšení osobního maxima. Jestli má běžecká komunita něčeho nedostatek tak je to podle mne dokonalé trailové vybláznění se. Stezky a zákoutí našich lesů, cestičky přes potůčky a polní cesty s výhledy na rozlehlá údolí, tak o tom je tady řeč. Kam se vytratila kvalita závodních tratí a rozmanitost podmínek? Není jeden z těch důvodů, proč toužíme utéct z městské džungle, stát se opět součástí přírody, a nebo jde v běhu pouze o absolutní vysílení těla?

Bohužel i ty krásné stezky, co kdysi byly místem odpočinku pro utahanou mysl, se postupně ztrácejí. Jednoduchost přístupu do lesa a stezky, co připomínají dálnice, jdou ruku v ruce s povrchními zážitky. Žijeme v době, kdy svištění z kopce a skákání z kamene na kámen už není bezpečné a dost atraktivní pro uspokojení zlenivělého moderního turisty. Horská kola, čtyřkolky a motorky nahrazují pěší. Lesní technika chce jednodušší přístup ke dřevu po celý rok. A tak se vytrácejí tratě, které měly svoje kouzlo v bezprostředním kontaktu člověka a přírody. Vyšlapané stezky tak akorát na šířku boty, co se klikatí mezi stromy, tráva co lepí raní rosu na nohy, místa, kde si člověk hlídá každý krok kvůli nevyzpytatelným kořenům a nepozornosti, co se trestá nástrahami pavouků. Krásná jsou náhodná borůvčí, houby, mechy, šišky, maliny, vystrašené srnky a kameny, co dokreslují to prostředí, které dokáže vykouzlit jen příroda a čas.

 

Ocení to ještě někdo?

 

A tak vznikl projekt K2K Trail Race. Náš boj za záchranu přírodních cestiček, kde člověk není jen divák, ale je součástí prostředí, jež posílí tělo i mysl. Technický závod plný stoupání, rychlých klesání, minimem asfaltových cest a velkou pravděpodobností mokrých bot, zablácených nohou a ustláním si v mechu. Opravdový trailový závod pro labužníky, co to cítí stejně jako my.

Karlov, místo, kam jezdíme několikrát v roce si odpočinout, pořádat pohybové kurzy a občas se proběhnout, nám přirostl k srdci pro svá zapomenutá zákoutí, která chceme sdílet se všemi běžci se smyslem pro lesní dobrodružství a odvahou vyměnit víkendové pohodlí za úžasný zážitek. Požádali jsme o pomoc místního odkojence, který nám ukázal stezky, na kterých před 40 lety vyrůstal a dodnes s chutí běhává pokaždé, když čas a zdraví dovolí. Naplánoval nám jedinečný 20km závod tak, aby tělo nebylo přespříliš vysílené a mysl začarovaná, aby nebylo nutné tahat sebou baťoh a člověk se mohl naplno nabažit místní atmosférou. Co dodat?

 

'Je na čase ladit formu

a plánovat do Karlova cestu,

prezence je brzo ráno,

vyběhneme za rozbřesku.'