LBK

Jížní Ralsko (Liberecký kraj)

Milión důvodů, proč v zimě nevytáhnout paty z domu, ale nakonec to vše pramení z jednoho zdroje – strach. A tak jsem byl opět na cestách, abych mu čelil. Je to už dávno, co jsem si zaběhl maraton a navíc, tentokrát jsem si nesl veškeré občerstvení s sebou. Snažil jsem se nemyslet na to, co by se mohlo pokazit, když bych v -14°C, uprostřed lesa, v propoceném oblečení, špatně našlápnul. Na druhou stranu, čím více člověk riskuje, tím bývá ta výplata sladší.



             - HRAD BEZDĚZ HLÍDÁ -

A tak to valím po zasněžené stezce z Ralska Kuřívody k Bezdězu a nepřemýšlím nad vzdáleností, co mám před sebou. Start je jak z pohádky. Sluníčko svítí, je bezvětří a cesta celkem udržovaná. Nejlepší varianta se zdá být běžet uprostřed, kde je to dost zmrzlé. Šetřím kotníky i energii a občas si to proložím prací na bruslařské technice. Brzy zjistím, že moje naplánovaná trasa sice existuje, ale je někde schovaná pod sněhem a to značení tratě taky není moc vidět a tak kličkuji. Občas běžím po udržované cestě a občas v hlubokém sněhu podle navigace. Merino ponožky prozatím udržují nohy v teple, ale boty už začínají být samá omrzlina. Mé obavy se rychle rozplynou, když konečně spatřím věže Bezdězu. Historické stavby nejsou zrovna můj hlavní důvod, proč podnikám tyhle výpravy, ale tenhle hrad se povedl. Opravdu impozantní a strategicky umístěné opevnění. Škoda jen, že člověk nikde nenajde tabuli s tím, jak tento kraj mohl vypadat ve středověku, když tahle krása spatřila svět.

Pak se rozběhnu a najednou to jde hůř a hůř. Vždyť jsem teprve ve třetině trasy? Chvíli na to, zjistím, že už běžím téměř 2 hodiny. Kombinace hlubokého sněhu a ledu mě připravila o zásoby energie rychleji, než jsem čekal a tak u rozcestníku shrábnu sníh ze stolu, stoupnu si na něj jak vladař toho kraje, a pustím se do sušeného ananasu, banánu a kofoly. Chvíli tam jen tak dřepím a poslouchám ten klid v lese. Pozoruji paprsky, jak pronikají korunami stromu a jsem vděčný za to, že můžu mrznout venku. Brzy se do mě dá zima a tak vyrážím po červené k dalšímu stanovišti – Máchovo jezero.

           - VÝHLED NA MÁCHOVO JEZERO + VPRAVO VZADU HRAD BEZDĚZ - 

Netrvá dlouho a cukr se dostane do krve. Běží se mi zase parádně, jen ty promočené ponožky už začínají studit. Na druhou stranu to příjemně chladí achilovky a tak jsem schopný držet celkem vysoké tempo. Cesta je čím dál lepší když se objevím v Doksech a chvíli potom u jezera. Místní na mne trochu divně koukají. Mají k tomu dobrý důvod. Trochu mi omrzl obličej a tak se tomu sám zasměju a běžím dál. Máchovo jezero, ani Doksy, mě zrovna nenadchlo. Je to na mne příliš komerční místo a tak utíkám pryč od civilizace, přes Staré Splavy, zpět do lesa. Prsty na nohou už nemají takovou radost, že jsme venku téměř 3 hodiny a tak když vidím, že moje naplánovaná cesta po modré, je opět hluboký sníh, rozhodnu se pro druhý pit stop. Doplním energii, odrbu led z obličeje, oblečení i bot a zkonzultuji mapy.cz ohledně alternativní trasy. Možnost by tu byla, ale bude to silnice… ach jo, co se dá dělat, někdy člověk musí hrát s kartami, co má v ruce. Po chvíli mě ta mrzutost přejde, když k mému překvapení zjistím, že mne nohy pořád nesou vpřed a to celkem svižně.

Protínám 4 hodinou hranici a konečně se nacházím na cestě, kterou znám. Jak to vím? Jediné stopy na ní jsou ty mé. Doslova běžím ve vlastních stopách a kontroluji, jak našlapovala levá a jak pravá. Nálada je opět dobrá, jelikož už vím, s čím bojuji a kdy bude po bitvě. Ještě si dopřeji jeden pit stop a pak s chutí vyběhnu i ten poslední kopec. Brzy jsem zase zpět Kuřívodech a tento výlet ukončuji na pěti hodinách a vzdálenosti 42km. Krásné to dobrodružství a tak si prozpěvuji až domu, jelikož silnice je dobrá tak na 30km/h se staženým zadkem.



A kam příště?

KVALITA ZÁŽITKU

2.5 / 5

No začíná to být trochu těžší, najít poblíž trasu, co mne nadchne a znervózní zároveň. Regenerace potřebuje svůj čas a tak běhat každý víkend maraton není reálné, pokud se nechci dorazit. Musím to vydumat. Možná poběžím, jeden víkend kratší a ten druhý, delší vzdálenost. Každopádně můj strach a obavy z dlouhých běhů jsem zatím ještě nepřekonal a tak se mi hlavou honí myšlenky na ultra závodění, abych měl nějakou tu motivaci a důvod testovat, kam si troufám doběhnout.

Doufám, že ani vás zima nebo strach nezastaví.

Tak zas příště běžci a běžkyně

Jiri (the born to run legend)

Over and out…          

Frýdštejn - Kozlov - Trutnov (Liberecký kraj)

Občas je zvláštní srovnat si v hlavě ten paradox jezdit někam běhat, když člověk může vyběhnout z domu a nemusí nikam cestovat, nebo něco plánovat. Já věřím, že většina z nás má v sobě kočovné, dobrodružné ba i průzkumné geny (kromě těch běžeckých) a vyrážet na neznámá místa, má hlubší význam, než pouhé zlepšování kondice.

Tentokrát jsem se rozhodl vytáhnout paty ze Středočeského kraje a zamířit do Libereckého. Počasí se umoudřilo a nabídlo nám tu nejintenzivnější kombinaci chladu a ostrého slunce s praskáním zmrzlého sněhu pod nohama, no prostě nálož radosti pro veškeré vaše smysly.

 

STÁHNOUT MAPU KML

STÁHNOUT MAPU GPX

 

Naše poslední putování pro rok 2016 začínalo ve vesnici Frýdštejn. Jen co jsem našel trasu, jako kdyby člověk zapadl do zajetých kolejí, nohy najdou rytmus, srdce se rozpumpuje a smysl pro dobrodružství otevře ospalé oči. Zřícenina hradu Frýdštejn nám neodhalila svoje tajemství, jelikož vchod byl zamčený a tak mi nezbylo nic jiného než ocenit to krásu z dálky. A tak jsem vyrazil po mírně namrzlé cestě, po červené, pryč z Frýdštejnu a šupem k zřícenině hradu Vranov. Nevím, proč se tato cesta jmenuje zlatá stezka, jelikož by to měla být boží stezka. Ranní průsvit sluníčka a ‚kličkovací‘kroky brzy vykouzlily úsměv na mé tváři a já zapomněl, že mne čeká 35km s 1700m převýšením a vystřelil vpřed. Výhled na Malou Skálu zahalenou v mlze neodpovídal předpovědi počasí a byl jsem trochu zklamaný. Přesto jsem doufal, že než se propletu údolím, sluníčko vykoukne nahoru a posvítí mi na cestu. Krátká exkurze podél Jizery a pak ostře doleva do prvního stoupáku. Nohy se cítily dobře a tak jsem to zkusil vyběhnout. Částečně se zadařilo a tak jsem byl mile překvapen, že moje kondice už dohání můj smysl pro dobrodružství. Na vrcholu budete mít hned několik možností určit si směr a pokochat se. Co to bude - doprava na Chléviště nebo doleva na Tyršovu skálu? Ani jedno vás nezklame a tak pokud nespěcháte, doporučuji obojí, stojí to za tu námahu.

                                 - POHLED NA ČESKÝ RÁJ Z JINÉ PERSPEKTIVY -

Po krátkém seběhu do Besedic a po asfaltové silnici přes Koberovy a Hamštejn, budete opět stoupat k oblakům a mířit do lesů. Tahle sekce je naprosto boží. Poběžíte přes Hamštejnský hřeben a po levé straně uvidíte zasněžené vrcholky Krkonoš a po pravé, Český ráj. Kilometry se vám budou ztrácet pod nohama a vy budete brzo odměněni zastávkou u rozhledny Kozákov, kde je nádherný, téměř 360 stupňů dokonalý, výhled na přírodu tohoto kraje. Následuje prudké klesání do vesnice Loktuše, kde každý krok klouže a ustlat si na této cestě by bylo asi ‚game over - takže, spěchejte pomalu. Jen co se člověk nadechne, už bude zase stoupat, tentokrát k zřícenině Rotštejn. Pak vás čeká nádherná stezka přes a skrze Klokočské skály a šupem dolu zpět k toku řeky Jizery. U Dolánek, podél starého statku, na vás ‚bafne‘ poslední, extra náročně-vražedný, stoupák, co vás přivede k začátku naučné stezky Drábovna. Ač už jsem byl v tuhle chvíli unavený a dojížděl poslední zásoby jídla a pití, tak tahle část vás nechá zapomenout na všechny bolesti. Zbývá už jen krátké seběhnutí do Voděrad, a pak vysvobození ukazatelem 1km Frýdštejn. Bohužel je to převážně do kopce, ale ten už je opravdu poslední a dá se běžet a tak už nemusíte šetřit síly, protože budete za chvilku v cíli.  


A kam příště?

KVALITA ZÁŽITKU

5/5

Zřejmě padne řada na Ralsko. Tahle část Čech mi ještě chybí do atlasu stezek v blízkém okolí, a tak je na čase zjistit, jestli si ještě pamatuji něco z toho, jak to tam vypadá. Jezdívali jsme se tam koupat jako prckové a teď se na tu krajinu podívám za běhu, očima dospělého, pod přikrývkou mrazu a sněhu. Uvidíme jaké budou moje dojmy.

A co vy, kam vás letos nohy zanesou?

Na jaké dobrodružství se chystáte?

Přeji všem, ať s vámi ten Nový rok pěkně vyběhne,

Jiri (the born to run legend)

Over and out…