Krajinou Rudolfa II. (Středočeský kraj)

Zase jsem si připomněl, jak maraton není žádná sranda a odpočinek před velkou zátěží taky není od věci. Je to někdy těžké nenechat se unést běžeckým nadšením a snažit se uvažovat logicky.  Člověk si oddálí náhled mapy, hlavou se začnou přehrávat obrázky zasněženého lesa a nekonečných výhledů, ale realita je někdy hodně studená sprcha. Jenže snadná dobrodružství jsou ztráta času a tak zase vyrážím ze dveří do světa - ‚staň se, co má se stát‘.

 

STÁHNOUT MAPU KML ←

STÁHNOUT MAPU GPX


Po rychlém pit-stopu v místní samoobsluze, kde doplním palivo na cestu, se zhluboka nadechnu, odjistím hodinky a rozjedu lehké tempo. První část výletu už dobře znám. Podél Mlýna k Horecké tůni a podél jezu na Dražice. Tento kousek je kouzelný po celý rok a nejen v zimě. Dnes si zde hlídám každý krok, jelikož z cesty je ledovka a jedno uklouznutí se rovná koupeli v Jizeře. Skrze Benátky se proženu, jak vítr, jakou mám radost z pevné asfaltové cesty a chuť vymotat se co nejdříve z betonové džungle. Konečně se napojím na stezku Krajinou Rudolfa II. označenou logem „R“ v kroužku. Mám radost také z toho, jaké je dnes teplo (kolem nuly), ale zároveň už si nejsem moc jistý, jak ty promočené nohy zvládnou ještě zbylých 35km. V Kochánkách pozdravím pár místních, co nevěřícně kroutí hlavou nad mými kraťasy a zamumlají něco o kloubech, stáří a šílenství.

              - VYPADÁ TO KRÁSNĚ, JEN NA TO BĚHÁNÍ SE TO MOC NEHODÍ -

Turistické cesty jsou dnes pěkná břečka a tak koukám s nadějí do dálky, jestli si dnes to bruslení taky na chvíli odpustím. Než doběhnu do Skorkova, vyleze ranní sluníčko a já taji, snad víc než ten sníh. Je to nádhera, až z toho mžourám, jak se paprsky odráží od té bílé peřiny. V Podbrazích zahýbám a po červené se konečně ztrácím v lese. Pára stoupá vzhůru a slunce svítí pod úhlem, jako bych vběhl do pohádky? Široko daleko nikdo a to je škoda. Každou chvíli zastavuji, fotím, tak ať litují ti, co leží v posteli. U Čtyř Kamenů chvíli hledám směr. Byl jsem tady již tolikrát, ale té turistické značky jsem si nikdy nevšiml. Nechávám za sebou rušnou dálnici a už opět běžím lesem. Konečně narazím na dvě běžecké duše. Pozdravíme se a já mám radost, že naděje na aktivnější lidstvo české, co si cení přírody, ještě neumřela. Bohužel na další běžce nebo pěší, už do konce maratonu nenarazím. Jen co vyběhnu z lesa do Hlavence, překvapí mne, jak tady fouká studený vítr. Silnice není krytá, a i když se již nesmekám, začíná se do mne dávat zima. Chvíli na to zapadne sluníčko a je zase to mizerné šero. Nohy se začnou ozývat a já uvažuji, jestli to vůbec dnes doběhnu. Rychlá sváča za pochodu mi zvedne náladu a tak se přehoupnu přes 30. kilometr a zároveň za sebou nechávám Kostelní Hlavno a Mečeříž. Sedřená stehna mi připomínají, kolik se toho o běhu ještě musím naučit, než přestanu hloupě chybovat. Až u Hřivna se mi zvedne nálada. V dálce vidím Zdětínskou věž a do cíle už zbývá jen 8 km. Konečně známé prostředí. Než dorazím do Horek nad Jizerou, tak se ještě pokusím o maratonský osobák. Když už skoro plivu plíce, dojde mi, že vlastně nemám ten čas s čím srovnat! Přebíhám starý železniční most a hodinky vypnu na 43km. To mi pro dnešek stačí. Nohám se už nechce udělat ani krok a tak se loudám Pojizeřím domu. Pyšný a spokojený za další střípek do skládanky-hádanky podstaty běhu, dopiji a dojím zbytek zásob a těším se na teplo a pohodlí domova. Dneska si to sakra zasloužím.   



A KAM PŘÍŠTĚ?

KVALITA ZÁŽITKU

3.5/5

Budu muset trochu poštelovat vzdálenosti mých dobrodružství. Začal jsem s přípravou na oběh ČR a prozatím je to týdně dvojnásobek toho, co jsem běhal doposud, a tělo se s tím musí nejdříve srovnat (a že se mu chce). Jelikož moje touha po návratu na závodní dráhu je zatím na bodě mrazu, tak nechci tyto motivační toulky přírodou vypustit, jen abych si situaci usnadnil. Moje trenérská filozofie je nadále "Double ii" (informace, inspirace) a Z(a)tracené Stezky jsou můj způsob, jak motivovat lidi vytáhnout paty z domu.    

Show must go on....

Jiri (the born to run legend)

over and out....