Krnsko (Středočeský kraj)

Jaký má smysl běhat v závějích sněhu? Ač většina zapálených běžců vidí zimu jako období nabírání objemů, moje zkušenost je jiná. Zima má zatím pro mne rehabilitační nádech. Rychlost i vzdálenost jsou teď mimo můj dosah. V hlubokém sněhu nabírám především sílu aerobní i svalovou a testuji svoji trpělivost. Kdo by to byl řekl, že tyhle kilometry budou tak zasloužené. Ze začátku mne to štvalo, ale teď jsem se s tím smířil. Každé období má to svoje a nejspíš je to tak správné. Člověk tak najde mnoho odstínů běhu a může nadále rozvíjet svou pohybovou rozmanitost a zvědavost. Takže, jen ať sněží a mrzne i nadále. Kotníky a chodidla si zaslouží trochu aktivní regenerace a o to pak bude člověk vděčnější, silnější i rychlejší na opečovávané stezce.

 

STÁHNOUT MAPU KML

STÁHNOUT MAPU GPX


Tak se s chutí vydávám po další nedaleké stezce a v hlavě si připravuji plán, jak zůstat v klidu i když člověk nemůže tušit, co se na něj chystá. Pojizeří má opět svoje kouzlo. Tělo se zahřívá a já uvažuji, kam by člověk dokázal doběhnout, kdyby se vydal podél řeky na sever, proti pramenu. Myslím, že jednou mne to nemine. Cesta je zatím projetá koly lesní techniky a tak si nohy zpívají. Brzy odbočuji doleva, skrze kamenný podchod a přímo do zalesněného údolí. Moje štěstí končí a sníh je dost hluboký. Občas pochybuji, jakým směrem mne to vede. Nálada je dobrá a energie nadbytek, takže prozatím si to užívám. Celé tohle údolí je jedna úžasná samota a klid. Už se těším, až se tady zase proběhnu v létě. Míjím vesnice Řehnice, Rokytovec a mířím do Katusic. Občas krátce zabloudím, ale vždy najdu cestu zpět. Teď přes zimu je to boj, neminout značky, nebo řídit se instinktem a bohužel občas se nezadaří. Když mi cestu zkříží asfaltová cesta, zjistím, že jsem trochu podcenil podmínky. 13km za dvě hodiny? To je sakra pomalé tempo a tak je čas pro trochu improvizace, než mi dojde energie. Zasedání hlavy, navigace v mobilu a hodinek rozhodne, že je na čase poupravit původní plán.

 

   - I NA SILNICI MŮŽE BÝT KRÁSNĚ -

Beru za vděk asfaltovou cestu a dám tak možnost zamrzlým chodidlům trochu se zahřát. Vedlejší silnice jsou jak ledové zrcadlo a tak se držím hlavních. Až v Dolním Cetnu se opět napojuji na svoji trasu, a částečně opouštím svoji asfaltovou zachránkyni. Chvíli zase běžím podél potoku, kochám se a opět minu svoji odbočku. Po kolena ve sněhu lezu do kopce a hledám svůj směr. Kdo hledá, najde? Našel jsem a tak ve Strenici už zase běžím těch svých 12 km/h a tentokrát už vím, že silnici neopustím až do cíle. Užívám si tu možnost, na chvíli, vypnout hlavu a jen se nechat nést krok za krokem. Kondice i technika se od loňska hodně posunuly vpřed, jakož i můj názor na běhání. Spokojený dobíhám do Krnska a již uvažuji nad dalším dobrodružstvím. Možná to dnes nebylo podle mých představ, ale hlava se vyčistila, tělo dostalo zabrat, a já zase viděl nový kus přírody z této země, která mne pořád překvapuje.  



A kam příště?

kvalita zážitku 

3/5

Tento týden si dávám pauzu od běhání a tak bych měl mít o víkendu síly na rozdávání. Přírodní rezervace Semily u Bítouchova by mohla být dobrá volba. Tak uvidíme, co na to počasí tohoto týdne. Zřejmě to zkusím v pátek nebo neděli. Nemohu se navždy schovávat v bezpečí Středočech, tak to risknu, případně přibalím brusle, kdyby se to nedalo běžet.

Tak zase vstříc neznámým místům,

Jirka (Born to run legend)

Over and out…