Středočeský kraj Česky Ráj - 30km

V OBJETÍ MRAZÍKA

I když jsem se východu slunce nedočkal a teplota -7°C není zrovna po ránu hřejivý pocit, tak tohle dobrodružství se posouvá do řad těch nejkrásnějších výletů. Na startu jsem si myslel, že Český ráj už mám tak prošmajdaný, že mne tam nic nepřekvapí. Jak jsem se mýlil. Nejenom, že tohle místo nabízí jiné zážitky podle ročního období, času, dne a rozmaru počasí, ale já jsem tento kout světa vždy znal jako pěší turista, ne jako běžec a to je jiné kafe. Jak moc jiné – to bylo na čase zjistit. Říká se „dvakrát do stejné řeky nevkročíš“ a tak stačí mít oči/uši otevřené, plíce roztažené a rozhodně se nebudete nudit.  

 

Mapa ke stažení KML

Mapa ke stažení GPX

Naše putování začíná u Drábských světniček. První polovina trati není zrovna sprint. Stoupák, kde budete rádi za schody i zábradlí vás hned donutí jít. Srdce se rozpumpuje a jen co se vyškrábete na vrchol, spatříte první výhled na rozlehlé údolí. Vnitřní touha po dobrodružství se zažehne a můžete vyrazit vpřed. Poběžíte po úpatí skal, budete si hlídat každý krok, jelikož kamenů a kořenů je tu požehnaně. Tahle část je spíše pro pěší, takže raději pomalu avšak jistě.

Ty výhledy jsou úžasné a na zbytku trati už takové nezažijete, takže si klidně zastavte a nechte se okouzlit. Následuje sekce rychlého klesání a opět stoupání, kde jsem se až škrábal po čtyřech, jak to klouzalo. Možná jsem špatně odbočil, nebo byla stezka zasypaná listím, každopádně mně dovedla zpět na tu tradičně vyšlapanou, značenou, a trochu méně akční, část. Povrch se zde střídá mezi blátem/hlínou, jehličím a listím posetou, turisty vyšlapanou stezkou a pískovou tratí. Ten písek mi zrovna nepřirostl k srdci, ale takhle po ránu, byl ještě dost zmrzlý na to, aby mne štval. Poběžíte převážně přes lesy, s občasnou exkurzí na asfaltku, převážně po červené, směrem k hradu Kost. Srnky vám občas proletí přes trasu a v koridoru jehličnanů se vám budou ztrácet kilometry pod nohama. Cesty jsou zde krásně udržované, i když štěrku, a občas rozježděným tratím od lesní techniky, se nelze vyhnout. Hrad Kost je prima místo na přestávku a doplnění energie, jelikož jste zhruba v polovině trasy. V tuto roční dobu je tam klid a mír. Sedí si hezky v dolíku, obklopen lesy a skálami, tak to tam ani moc nefouká a za ranního rozbřesku vypadá pohádkově.

Druhá polovina trati už nebyla tak posetá stoupáky, schody do nebes nebo našlapováním po kamenech. Poté, co jsem rozhýbal nohy, prohřál zpocené triko, co začínalo zamrzat, jsem se vydal dál. Krásná peřina z mechu po mé levici mi roztahovala koutky od ucha k uchu a o něco lehčí batoh mi usnadňoval práci. Konečně jsem se dostal trochu do svého běžeckého tempa, mohl zvednout hlavu a uvolnit ramena. Tato sekce je krásná na proběhnutí. Jen to nepřehánějte, jelikož na konci budete ještě trochu té energie potřebovat. Já jsem se kochal tak, až jsem se vykutálel. Samozřejmě jsem tomu kamenu poslal ten vražedný pohled „Kdo si myslíš, že seš a co se mi pleteš do cesty?“ myslím, že to pochopil a příště to neudělá.

Těch asfaltových cest je tu sice více, ale poběžíte na hranici lesa, po lukách, nebo skrz vesnice mezi starými chatami, tak to dost možná i uvítáte. Proč? Neustálé vyklání kotníku, z lesních stezek, budete ke konci dost pociťovat a tak rovná silnice vám dá trochu klidu. Samozřejmě vás stezka brzy strhne zpět do místních lesů a závěrečného stoupání na vrchol skal. Zde se můžete naposled pokochat výhledem na okolní krajinu. Zbývá už jen pár schodů, proběhnout mezi skálami, a šusem proletět cestou z kopce k parkovišti. U svého plechového miláčka můžete teď již úplně vydechnout, a pokud budete mít kliku, třeba budete moc vyzkoušet, a chvíli zaslouženě posedět, u místní občerstvovačky.                


A kam příště?

Kvalita zážitku:

5/5

 

Kokořínsko-Máchův kraj nás volá. Trasa je vedená přes hory, doly, lesy a rozhledny a sám si už ani nepamatuji jak to tam vlastně vypadá. Pokud fotky nelžou tak už se třesu.

Už zbývá jen poděkovat Romanovi Chládkovi za zmapování této okružní krásky. Vzdálenost i převýšení je, tak akorát, aby z toho člověk nemusel dělat expediční výpravu a se svěšenou hlavou odpočítával zbývající metry. Pokud se tedy rozhodnete vyběhnout v našich stopách, tak vyrazte hned ráno a budete mít nerušené výhledy a cestu jen sami pro sebe. Já si tuhle hvězdu ještě někdy s chutí zaběhnu i v protisměru. Člověk někdy zapomíná, jak i u nás v Čechách, je krásná příroda a někdy ji najdete hned za rohem.

Jiri (the born to run legend)

Over and out…