Středočeský kraj Nemyslovice - 20km

Ve správný čas na správném místě

Není nad krásný podzimní den. Jeden takový nám vyšel přívětivě na neděli a tak při svitu prvních paprsků slunce, tak, jak to mám rád, jsem vyrazil do nedalekých Nemyslovic. Ukázalo se, že mapy.cz mě opravdu (ne)vodí za nos. Trasa, co jsem si naplánoval, byla na místě přesně tak, jak navigace ukazovala ALE…

Mapa stezky pro stažení

→ ZDE ←

Zaparkoval jsem u fotbalového hřiště, do baťůžku dal vše nepodstatné a párkrát si opět vynadal, že jsem zapomněl pití. „Vracet se nebudu, půl litru čaje k snídani bude muset stačit“… a tak jsem vyrazil vstříc dobrodružství. První část tratě byla trochu černobílá. Seběhnutí do údolí bylo v pohodě, ale po prvním 1,5km se stezka, vedená zalesněnou roklí, přeměnila v bažiny. Aby to bylo ještě trochu pestřejší, tak to málo, co nevypadalo mokře, lesníci rozjezdili těžební technikou a tak jsem občas musel volit alternativní zkratky. Celých prvních 7km bylo dost náročných a vyžadovalo kombinaci běhu, chůze, přeskakovaní i lezení do kopce po čtyřech. Avšak to je ta nádhera, když váš prostředek pro cestování jsou vlastní nohy - málo co vás zastaví. Takže bahna bylo požehnaně, ale stejně tak srnek a jelenů. Nevěděl jsem kam se dřív koukat, jak to tady žilo a vřískalo. Když už mi to bruslení na blátě lezlo krkem, tak se mě skupina tří zvědavých srnek rozhodla, po poslední 2km roklí, doprovodit k jejímu konci. Kdyby cesta byla zmrzlá, nebo vyschlá, tak je to naprosto kouzelný úsek, ale bahno je bahno a tak to byla makačka.

Jen co jsem vystoupal z rokle, dávalo o sobě vědět slunečné ráno a rozmrzající země vše zabalila do jemné mlhy. Druhá třetina trati byla kombinace asfaltu a hlinitých kopřivových stezek. Na zmrzlém asfaltu jsem si ještě procvičil moje bruslařské umění a na kopřivových cestách pro změnu své umění skokanské. Tento úsek vedl přes malou vesnici Kadlín, než se opět stočil mimo zabydlené prostředí. Navigace skrz lesní kopřivové království byla trochu výzva, ale jelikož některé byly již zmrzlé, tak to nebylo zase tak štiplavé.

Třetí úsek byl převážně rozlehlé údolí, které bylo prosvícené ostrým sluníčkem a očarované mlhou. Všude byl krásný klid a jen zřídka člověk narazil na živou duši. Cesta byla panelová, zasypaná čerstvě opadaným listím, potom blátivá cyklostezka, až po úplně zorané pole a opět na zpevněnou 'bahněnku' + konečné asfaltové stoupání zpět do Nemyslovic. Ač to trochu lepilo na boty, tak ty ranní hrátky světla a námrazy byly k sežrání a já každou chvíli zastavoval, abych to vyfotil.

 

Nemyslovice nikdy více?

Kvalita zážitku: 

4/5

Celá trať byla sice náročná, ale i překrásná, takže to byla otázka něco za něco. Kdo chce pohodlnou stezku, tak tohle neocení, ale pro ty z vás, co se nebojí špíny, nehoní kilometry a neměří rychlost, připravte se na dávku pestrého dobrodružství. Není kvalita podstatnější než kvantita?

 

A kam příště?

Jabkenická obora nás volá. Trať je naplánována na 30km, ale jak se ukázalo, i plánovač mapy.cz má smysl pro dobrodružství a tak stát se může stát cokoliv. Kdo by se chtěl přidat, tak se hlaste na revolmove@gmail.com a domluvíme se. Buď to bude Sobota, nebo Neděle ráno, start okolo 7.30 za rozbřesku tak, jak je to nejkrásnější a hlavně - pití s sebou!

Jiri (the legendary Born To Run coach)

Over and out…