Křovák← Kulturista

VYPADAJÍ, ŽE KLAMÁVAJí.....cože???

Když už nic jiného, tak jsem dneska zjistil, že google překladač prozatím nenahradí znalost cizího jazyka i když jako titul je to kreativní. Kapitola dnešního příspěvku měla být „Looks can be deceiving“ nebo „Be careful what you wish for“, bohužel neznám český ekvivalent a tak budeme důvěřovat internetu, přece by nám nelhal :-)

Tohle je příběh mojí proměny a nebo smrštění těla. Doufám, že se z mého příkladu něco poučíte, a snad vám to usnadní rozhodování, než se rozhodnete ztrácet čas, který už vám nikdo nevrátí. Tak pojďme společně cestovat zpátky v čase a to o rovných deset let.

Ten člověk vlevo jsem já, první den, po druhém dokončení výzvy BODY FOR LIFE. Konečně jsem se blížil vzhledu fitness modelů z časopisů, které jsem každý měsíc hltal. Soutěž jsem nevyhrál a Porsche na rok jsem nedostal, ale všichni mi říkali, jak vypadám dobře a tak jsem měl být spokojený. Denně jsem dodržoval svůj jídelníček založený na tuně suplementů (proteinů, kreatinu, muscle armour, Bcaa, trávících enzymů atd.) a vyhýbal se všem aerobním aktivitám, které by mohly spálit moje tvrdě vydřené svalstvo. Tohle je ten vzhled, který většina z vás chce, propagace obrazu zdraví a síly, na který vás lákají do fitness center, vytoužená cesta do nebe a splnění všech cílů.

Bohužel, moje zkušenost je opačná a tak pro jednou si pojďme vyslechnout tu temnou stránku fitness posedlosti.

Fitness ««« ? »»» Zdraví

Když mi každý záviděl můj vzhled, já si pořád připadal malý a nesouměrný. Bolest v zádech a ramenou se zvětšila a flexibilita zhoršila. Neuměl jsem se s tou svalovou hmotou pořádně hýbat, byl jsem pomalý a neohrabaný.  X let věnovaných hledání nedostatků svého těla si nakonec vybere svou daň a nikdy nevede ke spokojenosti, nebo vyrovnání se s tím, co je, co vám příroda/genetika nadělila. Já jsem v tomhle byl jenom malý extrém, ale ti, co se do toho pořádně opřou, jsou ochotní pro svůj vzhled jít pod kudlu, zobat cokoliv, co slibuje větší vyrýsovanější svaly, holit každý chlup na těle a válet se v solárku, dokud nejsou dokonale propečený. Takže i když to vypadá, že člověk míří za lepším vzhledem, většinou to končí horším sebevědomím, než na počátku.

Aby toho nebylo málo, tak trénink, který vede k tomuto vzhledu, vyžaduje zaměření se na esteticky žádoucí partie skrze izolované cviky a častý vysoko-intenzivní trénink (stress), který značně přetíží svaly a donutí je k růstu. Takový styl cvičení vede ke špatnému přenosu do komplexních sportovních i každodenních aktivit, ale i značné únavě. Jinak řečeno, budete vypadat v nejlepší formě života, silně a schopně, ale jakmile opustíte fitness prostředí a vyzkoušíte svoji kondici za jiných podmínek, realita vás rychle zfackuje.


Tak teď se rychle posuňme v čase, do 2017, kdy už jsem o něco chytřejší a zkušenější.

Svou velikost jsem vyměnil za mrštnost, vytrvalost, koordinaci a kreativitu. Věčně odkládaná práce na flexibilitě byla posunuta do popředí mých priorit. Zjistil jsem, že nic není finální a moje nedostatky rozsahu i ovládání lze změnit, pokud je člověk ochoten přijmout, jak moc slabé má základy a začít od nuly. Záda už skoro nebolí, rameno se rok od roku lepší a moje síla se může nadále rozvíjet, bez nutnosti budovat velké svaly, ale tentokrát striktně - s dodržením zásad techniky cvičení! Relaxace, regenerace a trpělivost - to vše umožnilo průchod novým vjemům, jak vnitřních, tak vnějších a trénink začal být zábavný sám o sobě, bez žádného velkého cíle.

.....pohyb pro radost z pohybu

Když jsem opustil fitness prostředí našel jsem útočiště ve cvičení s vlastní vahou pod modrou oblohou a trávou pod nohami. Otevřely se mi dveře do světa, o kterém se ve fitness časopise nedočtete. Streetdance mi umožnil dát průchod svým emocím, najít hudební sluch, svůj rytmus, styl, i rozhýbat ztuhlá záda. Běhání mi vrátilo pocit svobody a dobrodružství. Cvičení flexibility mně donutilo zahledět se detailně do struktury těla a rozšiřovat svoje hranice. Studium výživy mě naučilo, jak tankovat palivo pro dostatek energie i růst. Stojka mne přinutila soustředit se na přítomnost. Pohybový trénink mi umožnil spřátelit se s podlahou a prozkoumat kreativitu do všech směrů, za využití všech částí těla. Studené koupele, sprchy, plavání - to mně naučilo ovládat pocit strachu….atd. atd.

Lidské tělo je pro mne pořád velkou záhadou a je toho tolik, co se člověk, skrze různé disciplíny, může o sobě dozvědět, že ani za 3 životy by to nestihl. Moje tělo se bude i nadále měnit s přibývajícím věkem a i s tím, jak měním důraz/cíle v mém tréninku. Jedno je však jisté, hlava nezapomíná i když kondice se mění. Zážitky, zoufalství, námaha, úspěchy, pády,  rozmanitost - to je teď koření mého života. Pokud si chcete udržet svoje zdraví i do pozdního věku, je třeba přikládat do kamen motivace a hledat radost z pohybu i přes měnící se kondici těla, jelikož váš vzhled i síla je méně důležitá, než prospěšnost každodenního pohybu pro zdravé fungování mozku.    

Flag.jpg

Pokud vám jde pouze o vzhled a nevadí vám obětovat svůj čas snaze o proměnu v dokonalé ramínko na oblečení, tak i to je lepší, než nedělat nic a dá vám to cenou zkušenost do života. Já již nelpím nad svým vzhledem a cítím se tak mnohem lehčí a svobodnější. Již vím, co mi sedí a co pro mne není reálné. Svého zdraví si cením, ale nebojím se riskovat a posouvat svoje hranice, někdy i na úkor zdraví, jelikož moje zvědavost průzkumu hranic lidského těla je silnější, než moje touha po nesmrtelnosti. 


 A co vy? 

 Pořád se honíte za vzhledem? 

Velikost na úkor zdraví? 

 

Přeji vám hodně úspěchů při hledání své opravdové pohybové vášně a nepodléhání nátlaku společnosti. 

 

Jirka Kadeřábek

Over and out…