Maraton Českým Rájem II.

Otevřená Zpověď Profesionálního Amatéra IV.

(VIDEO NA KONCI ČLÁNKU)

 

Maraton Českým rájem II. mělo být pro mne vyrovnání účtů za loňský rok a první rodinný výlet za běžeckým dobrodružstvím. Loni jsem konečně poznal, co to obnáší běžet tuto vzdálenost, ale zároveň pro extrémní teplo jsem nemohl prodat svoji kapacitu. I když vím, že mi maratonská vzdálenost zrovna nehraje do karet pro moji váhu, vzrůst a nedostatek zkušeností, tak nemohu čekat zázraky. Co mne ale okouzluje na této vzdálenosti, je nutnost ovládnout techniku, přípravu, psychiku i improvizovat za chodu (teda běhu). A tak jsem se postavil opět na trať, kde jsem odstartoval svoji závodní kariéru a v přesvědčení, že tentokrát jsem vychytal všechny mouchy, vypálil vpřed.

Teplota letos byla mnohem přívětivější. Start byl o dvě hodiny dříve, aby se zabránilo obědovému grilování na asfaltu a tak se z počátku běželo krásně. První kilometry utekly jako voda, sám jsem byl překvapen, jak snadno to běží a můj cíl zaběhnout pod 4 hodiny najednou vypadal celkem reálně. Nohy se cítily dobře, hlava byla čistá, nálada dobrá a tempo tak akorát.  Trať oproti loňskému ročníku byla obdobně postavená a já si připadal jak veterán této tradice. S lehkostí kroku jsem poznával místa, kde a kudy zahnout a nenechal se rozhodit delšími kopci. Jinak řečeno, byl jsem vychechtaný od ucha k uchu a měl jsem namířeno k osobnímu maximu.

Okolo 17.km moje sebevědomí obdrželo první ránu. Elasticita jako by se z nohou vytratila a najednou každý krok vyžadoval více energie než předtím. Začal jsem zpomalovat. “Hmmm, to je něco nového? To tady ještě nebylo,“ říkal jsem si. Normálně zažívám první krize tak kolem 25. až 30.km, ale tohle bylo jak běžet se zataženou ruční brzdou. Až na konci závodu mi došlo, jak moc mě ovlivňují teplotní výkyvy a jak snadno se můj organismus přehřívá. I když jsem měl nastudovanou předpověď počasí, tak jsem trochu pozapomněl přičíst k teplotě vzduchu rozpálený asfalt. V kombinaci první vrstva dlouhý rukáv + druhá krátký, jsem vyrazil ve svém závodním tempu a přehřátí na sebe nenechalo dlouho čekat.

 

JAKÉ JSOU PŘÍZNAKY PŘEHŘÁTÍ, PTÁTE SE?

  • Dezorientace
  • Ztráta koordinace
  • Nevolnost
  • Potíže s dýcháním
  • Selhání nervového systému

 

V mém případě, ač jsem to v té chvíli netušil, jsem vykazoval příznaky všech zmíněných projevů….a tak jsem v ten moment rozhodl sundat to dlouhé triko, abych se trochu zchladil. To jsem hned frčel po silnicích v lese mezi skalami. Kombinace chladu skal a stínu působila, jako by mi někdo vyměnil nohy. Opět jsem mohl běžet tak, jak jsem byl zvyklý….“To bylo divné? No hlavně že už je to za mnou,“ pomyslel jsem si. Čas vypadal pořád slibně…“že bych to ještě mohl stihnout pod 4 hodiny?“ a tak jsem měl za 1hod a 50min polovinu závodu za sebou a s pocitem, že to nejhorší je za mnou, jsem opět přeřadil na rychlejší tempo.

Další krize na sebe nenechala dlouho čekat. Příliš utažené triko a ledvinka kolem pasu začali zasahovat do schopnosti volně dýchat i nenarušovat můj krok. Na nekrytých silnicích a táhlých stoupáních jsem se opět začínal vařit jak škoda 120. Stejné příznaky jako předtím, jenže tentokrát už nebylo možnost se zchladit a tak začala lavina problémů.


….SLYŠELY JSTE NĚKDY PŘÍSLOVÍ: 
FUNCTION FOLLOWS FORM, FOLLOWS FUNCTION, FOLLOWS FORM, FOLLOWS FUNCTION, FOLLOWS FORM?

 

To je asi takhle….Špatná technika vyšťavovala organismus, co začal volit pohodlnější, ale o to méně vhodné, běžecké řešení. Trpěl jsem fyzicky i psychicky a tento bludný kruh se opakuje a opakuje do doby, než člověk vyčerpáním složí zbraně. Navíc, šidit techniku v barefootech, to jsou hrátky s čertem.  A tak tělo přestalo vstřebávat jídlo i vodu, jelikož na to bych musel udržet tělesnou teplotu alespoň poblíž optimálního rozmezí. Okysličená krev nestíhala uspokojit svalovou činnost. Můj styl byl najednou hodně křečovitý. Jak jsem ztrácel rychlost, tak schopnost ochladit se větříkem nebyla možná. Běh nebo chůze? obojí bylo vyšťavující. Byl jsem přehřátý, vyhořelý a naštvaný z toho, že mě vlastní tělo zradilo. V tu chvíli mi došlo, že tohle už při závodě nevyřeším, ale zároveň jsem netoužil po tom odstoupit. Samotná myšlenka na zvolnění tempa a kocháním se krajinou okamžitě zlepšila moji náladu tak, že jsem věděl, že doběhnu do cíle.

Nakonec jsem dotlačil tento uvařený stroj přes cílovou čáru. Čas o půl hodinu rychlejší než loni 4h a 47min mě zrovna neuspokojil. Musel jsem spolknout své běžecké ego, zamířit pod sprchu a uvědomit si, že je ještě spousta věcí, co o běhání neznám.

 

 TAKŽE, CO SE Z TOHO PONAUČIT PRO PŘÍŠTĚ:

  • Oblečení  - mít více vrstev je prima proti otěrům a chladu, ale při velkém vedru nebude možné efektivně odvádět teplo skrze pokožku ven. Příště buď vynechám letní závodění, nebo poběžím v tílku. Adaptaci tohoto stroje na vysoké teploty už vzdávám.
  • Ledvinka – Věřím, že jsou horší a lepší modely, každopádně já už budu buď běhat s batohem, nebo nejlépe bez ničeho. Držení těla, rozsah pohybu a zpevněný střed jsou pro mne podstatnější.
  • Běh nebo chůze? - Většina závodního pole, kvůli únavě i neznalosti principů zručné techniky běhu, ke konci stejně běží technikou chůze á la jogging (Kyvadlo). V nižších rychlostech a v tradiční vycpané běžecké obuvi to není zase takové zlo, ale v barefootech okolo 9 km/h to nejen odnesou vaše paty, ale přetížíte i bederní páteř, přitahovače a třísla. Takže nejenom, že můj čas byl obrovské zklamání, ale nést 4 týdny po závodě ještě následky vlastní blbosti si příště odpustím. Buď si pořídím čistě závodní obuv nebo radši vybuduji dostatečnou technickou dovednost a fyzickou kapacitu, abych nemusel svoje tělo takhle huntovat.
  • Tělesná váha – Běhání není jediná moje záliba, každopádně 80kg není zrovna ideální váha maratonce. V poslední době klesla průměrná váha u Top 100 mužských maratonců z 60 kg na 54kg. Pokud chci nadále běhat v barefootech, využít lépe elastické energie, ulehčit práci dýchacímu ústrojí a umožnit nohám vyrovnat se s nárazy došlapu, tak ty kila musí dolů.

 

 

SEČTENO A PODTRŽENO

Můj první závodní běžecký rok byl samé překvapení. Běhání mě pořád baví a za to jsem moc rád. Pořád nevím, jestli se chci pustit do závodění o bednu nebo lovit zážitky. Ještě jsem neměl svůj ideální závod, který by mi sloužil jako měřítko výkonnosti, ale už mám trochu lepší představu o tom, co je potřeba vylepšit.

 

A co maraton českým rájem III. ???

Prozatím ne, ale kdo ví, co vymyslím do příště.

 

Jirka Kadeřábek

over and out...