4P - Přirozený Pohyb - Přirozený Pobyt (Druhé podání)

Není nad to, si zpětně prohlédnout fotky z druhého pobytu a vidět reakce našich účastníků z jiného úhlu. Nejen, že se nám sešla skvělá parta lidí, ale i počasí nám opět vyšlo vstříc. Majitel ubytování nám vykouzlil opičí království, Pája se postarala o naše doplňování energie a dokumentaci (děkuji, že vám chutnalo - příště snad o kousek lépe a fotek snad také bude víc, zasloužíte si to), a Táďa jí do toho moc nekecal (ale kecal, jenže ne před vámi, uličník). V porovnání s květnovým pobytem to možná  nebylo až tak fyzicky náročné, ale ten materiál, který jsme probírali, nebyl zrovna snadný na rozžvýkání, jelikož pochopit širší definici zdravého organismu, je daleko za prahem důrazu na vzhled a kondici.

Téma pohybových her je složité na vysvětlení, jelikož je to spíš vnitřní pocit, radost ze svobody rozhodování a kreativní přístup k životu. I když teorie je důležitá, vždy jsem radši za to, když vidím lidi se hýbat a usmívat zároveň. V době, kdy jsme všichni vychováváni do soutěživosti, je těžké vrátit dospělého člověka do dětských kolejí, kde aktivita sama o sobě je ta odměna, kde není vítězů ani poražených. Možná by bylo časem prima udělat tak celý víkend, jen aby jsme si uvědomili, co jsme ztratili v honbě za dospělostí, a jak moc je takové naivní hraní účinné pro dobití baterek, prozkoumávání těla a uvolnění mysli. Vždy mne štvalo, jak málo možností máme, jako dospělí, pro čistou radost z pohybu a jak nám naše sebekritika nedovolí se uvolnit. A tak jsme alespoň na chvíli dali průchod svým emocím, i když to byl boj.....doslova.

Elasticita v pohybu bylo další záludné téma, jakož i meditace na louce, fantastická rozinková výzva, odstrašující otužování v teorii a praxi, a pak i ty techniky vyvěšování a lezení. Já jsem asi nejvíc trnul při návratu dospělých do korun stromů, jelikož ideální začátečnické stromořadí nebylo v dohledu. Ale když už každý účastník zápasil s nějakým tím strachem, proč by měl být učitel v klidu? Naštěstí vražedná kombinace extrémní odvahy a nulové zručnosti nebyla diagnostikována u žádného účastníka. Co bych to taky byl za velitele, když bych občas otěže zodpovědnosti za bezpečí nedal do rukou každého zúčastněného. Nakonec bezpečný život neexistuje a umět pracovat se strachem z neznámého i znát své limity, a to jak je rozšiřovat, je taky podstatná sebe rozvojová dovednost.

Vnitřní a vnější dobrodružství byl do teď jen koncept v mojí hlavě a mít možnost pustit tento materiál do světa mi umožnilo trochu si urovnat své myšlenkové posuny. Vlastně veškerá tématika toho pohybového kurzu, včetně "přírodního principu" a "protahování/flexibilita", se nacházejí pod hlavičkou tohoto chápání, jak se naše vnitřní kapacita (rovnováha a funkčnost systémů těla) a vnější prostředí, navzájem doplňují pro plnohodnotný život.

Ach ta flexibilita .....moderní doba nás opravdu muchlá. Je těžké chtít po tělu dovednostní zázraky a uvolněnost, když prostředí, ve kterém žijeme, nás pomalu a systematicky okrádá o využití plného rozsahu pohybu a vystavuje nás stresu, kterým se tento zločin násobí. Avšak je jenom na vás, jestli to dopustíte. Z mého pohledu by se flexibilita měla vyučovat stejně tak, jako matematika a cizí jazyky, i když je těžké se bavit o tomto tématu s dítětem, které ještě čerpá ze svojí vrozené kapacity. My jsme ji na tomto pobytu pouze nakousli (individuálně, ve dvojicích i čtveřicích) a pravda je, že si toto téma zaslouží svoje vlastní soustředění, aby každý zažil ten transformační účinek uvolněného těla......Takže, pokud vše klapne, tak příští rok, nejspíš na podzim, zasadíme první semínka a přestaneme zodpovědnost za vlastní zdraví házet na hlavu druhých. Ale nejdřív musím sám podstoupit tuto očistu, než to budu chtít po druhých.

  Tento rok byl takový testovací pro nás ohledně výuky a organizace, a do příště máme - díky zpětné vazbě a dávce upřímnosti od vás - co zlepšovat a už nám to v hlavě šrotuje. Každopádně nikdo už nám nesebere ty vzpomínky na první chyby a úspěchy, na ty účastníky, kteří se rozhodli s naší dopomocí odemknout svůj potenciál. Jak se říká: bez studentů by nebyli učitelé - a tak, vám všem, děkujeme za pobytové dobrodružství 2016 a i když je život nevyzpytatelný tak doufám, že se zase v budoucnu potkáme. Díky Petře H., Ondro U., Péťo D., Mirku H., Honzo B., Milane K., Marto T., Marku T., Janičko Š., Ondro J., Martine T., Štěpáne V., Kláro K. a Aleši T..

Teď už víte co a jak, bohužel to není ještě konec vaší cesty, nýbrž začátek. Teorii je snadné uchopit v hlavě, uvést do praxe každodenního bláznění je těžší a dostat ten pocit do celého těla .....no to je to, kam směřujeme. 

Jinak řečeno - je na čase začít budovat a objevovat, aneb jak řekl Sokrates:  

 
“No man/woman has the right to be an amateur in the matter of physical training. It is a shame for a man/woman to grow old without seeing the beauty and strength of which his body is capable."

Ale asi to řekl řecky :)

 

O budoucích akcích vás budeme za včas informovat, ale kdyby se vám do té doby stýskalo, tak se zastavte nebo napište.

Díky za nás všechny a zase brzy na viděnou rodino,

Jirka, Pája a Táďa

.....over and out.