Zfackován Realitou

Sporttester Polar Příběh

- 2 měsíce běhání a jeden závod -

co z toho plyne???

 

"Proč se trápíš, vždyť ty máš být trenér a né atlet?" Tak asi proto, že se ještě necítím tak starý, abych hledal výmluvy, necítil potřebu otestovat své limity nebo nakopat někomu zadek. Jestli něco nemám rád, tak je to být průměrný. Navíc, jak mohu někoho učit něco, co jsem sám nezažil a nevyzkoušel, ať už to na papíře vypadá sebevíc věrohodně? Je na čase skoncovat s tou romantickou představou přípravy na závody a vyměnit mystické snění o ladném běhu, za poctivou dřinu. Jen tak zjistím, jak na tom opravdu jsem.

Moje technika ještě není skvělá a určitě je to něco, co budu nadále zlepšovat, ale bohužel už nečekám žádný překvapivý posun vpřed. Co pomůže, bude trochu zhubnout, abych ubral dřinu svalům, ztížil nálož na chodidla a využil tu elastickou energii pro delší krok. Chodidla taky ještě nemají tvar a funkci podle mých představ, ale na tom se už pár let pracuje a to bohužel bude ještě chvíli trvat. Jinak je na čase pracovat s tím, co mi příroda nadělila. Krátké nohy, velkou hlavu, dobrou kapacitu plic a nadšení pro pohyb. Něco dobré pro běh, něco né, ale o tom tento rok není. 2016 je cesta za poznáním v čem se najdu, co mne baví, ověření Born To Run metodiky v praxi, zda-li jsem stvořen k běhu a stanovit odrazovou metu pro další dobrodružství.

Tak proč tak smutně?

Za týden mne čeká závod na 8.4km, který mi nehraje do karet a realita je, že se mnou konkurence zamete podlahu. Asi se to dalo čekat. Moje příprava je trochu experimentální, běhat rychle není můj dar, ale hlavně zvyšování kapacity asi nebude tak rychlý proces, jak jsem si představoval.

Jak mi Polar zkazil den víc, než krupobití a déšť?

Loňský čas závodu odpovídá tempu okolo 15km/h, což v současné formě zvládnu udržet pouze po 2km vzdálenost. Když tempo snížím na 13.5km/h, tak už nemám sebevražedně infarktové myšlenky, každopádně ani tohle tempo ještě nezvládám vytrvalostně po celou vzdálenost....takže, moje současné závodní tempo je okolo 12.2 km/h.

To je zlepšení z původního průměru 10.5 km/h z poloviny ledna tohoto roku - slušný posun, ale jelikož moje svalová skladba je převážně vytrvalostního charakteru, tak v momentě, kdy začnu zrychlovat a čerpat kapacitu z vyšších sfér, tak vyhořím brzy, jak sirka a chtě nechtě, nohy zpomalí na mých dieslovo-mašinkových12 km/h.

Za týden tohle asi nezměním, i když jsou podmínky, které mi mohou hrát do karet (vše legální :)), tak tento závod bude o pokoře. Tohle není vstup, který jsem si na domácí půdě představoval, ale jak se říká: "jak sis tu postel ustlal, tak se v ní vyspíš."

 Co dál?

Je na čase navýšit objem i kapacitu od spod nahoru, a zařadit každý třetí trénink rychlostně-silový běh do přípravy, ať tělo i hlava ví, s čím se setká, když tahle potvora vystrčí rohy. Nemá cenu dělat ze sebe sprintera, ani kulturistu - tam mi pšenka nepokvete. Takže, za další 2 měsíce, když se mi podaří zvýšit kapacitu na pohodlný 'mašinkový' běh při tempu 13 km/h, tak to by byl slušný pokrok. Jak se tohle řádění promítne do mého pohybového učení i tréninku a jak to bude s regenerací, to je ve hvězdách. Naštěstí, živá voda nám proudí kousek za barákem a zatím mě nezklamala.

Nezbývá než říci díky osude za další facku ve stylu: člověk se učí celý život, každý den, a teorie i praxe mají obě přínos, ale čísla nelžou.