K2K Trail Race Víkend

* Očima organizátorů *

Je to horská dráha, když se dva a půl měsíce člověk připravuje a za 4 hodiny je po všem. Naštěstí vše dopadlo tak, jak jsme chtěli a tak se pojďme vrátit hezky na začátek víkendu.

V pátek, po brzkém budíčku a naskládání věcí do valníku, aby Fabie nepraskla ve švech, jsme opět ve třech zamířili do Jizerek. Cesta byla poklidná a junior si spokojeně chrněl až do Jablonce. Vše klapalo nad očekávání. Když jsme míjeli Lučany, kde jsme vyzvedli pečené dárky pro naše vítěze, nevěděli jsme, zda-li mít radost ze slabé sněhové nadílky, nebo strach. Po projetí lesní cesty na hranici Karlova jsme ještě zdařile poslali auto na ledovce a sněhu do příkopu. Nic hrozného, jen trochu adrenalinu místo ranní dávky kofeinu. Na místě činu jsme byli něco málo po 9 ráno a začaly přípravy, jelikož pátek byl ve znamení značení.

 

 Jirka a Ivan v akci. To bylo ještě světlo.

Jirka a Ivan v akci. To bylo ještě světlo.

V 10.00 jsme se vydali na první metry naší tratě. Vybaveni vším možným a připraveni na dlouhou procházku, jsme vystoupali do prvního kopce. Jelikož jsme si nebyli jisti, co vlastně děláme, tak jsme se ze začátku vyřádili, možná až příliš, na každé značce, jak na hodině výtvarného umění. Po hodině a půl jsme našli určitý systém značení a roli pro každého člena teamu. I když počasí bylo celkem příjemné, údaje z našich sporttesterů nás trochu mrazily. Naše průměrná rychlost 25 minut na kilometr - to neznělo zrovna vlídně, a když jsme dali naše matematické hlavy dohromady, zjistili jsme, že časově máme co dělat, abychom to ještě v pátek vše stihli. Nakonec nám zabralo připravit 20km trati (vyčistit a označit) téměř 8 hodin a tak jsme se v 18.00, za světla jediné čelovky, dopracovali až na konec trasy u vily Tichá říčka. Pozitivní zjištění bylo, že na trati jsme nenarazili skoro na nikoho, kdo by mohl zhatit naše značící úsilí a tak, až na pár sklouznutí a kručení v břiše, to bylo krásné poklidné bloudění v Jizerských horách. Okolo 20.00, po důkladném otestování pozávodního guláše, dorazili naši první závodníci, co se rozhodli využít možnosti přenocování, a jelikož jeden z nich vyhrál tento 1.ročník, tak třeba přenocovat na místě činu, byla ta správná závodní taktika. Po doladění posledních detailů a zaslání informací o stavu trasy závodníkům, už zbývalo jen vytuhnout……. a že to po dlouhém dni příprav, šlo celkem samo….asi ten horský vzduch.

 

 Předstartovní info a nervozita. 

Předstartovní info a nervozita. 

Sobota ráno začala přesně podle plánu. Stihli jsme si dát v klidu snídani, obsluha občerstvovačky dorazila včas, závodníci byli taky dochvilní, Jiřík naskočil na elektro-kolo, aby zkontroloval značení a přesto že jsme se sluníčka nedočkali, tak alespoň nebyla mlha. Po pár technických informacích jsme naše nervózně přešlapující závodníky vypustili na trať a tak v 8.00 přesně odstartoval náš první závod, a že to byl závod i přes celkem malé startovní pole. Naivně jsme si dali načas, než jsme vyrazili k jednomu rychlému seběhu, kde jsme našim závodníkům chtěli pořídit pár akčních fotek, jen abychom zjistili, že tudy už všichni prosvištěli. Chvíli na to, nám Jiřík (údržbář závodní tratě)  volal, že právě kolem něj prosvištěl nějaký závodník …..prý co to tady máme za blázny, že tak letí. Naštěstí naše občerstvovačka byla v pohotovosti a nenechala se zaskočit. Tempo vedoucích závodníků bylo opravdu rychlé a to jsme jim do cesty postavili dost kopců, takže místo focení závodníků na trati, jsme uháněli zpět na základnu ohřát pozávodní guláš a čekat v pohotovosti na cílové čáře.

Dlouho to netrvalo, a jako netrpělivý odstřelovač jsem mohl pálit první snímky z cíle a současně žonglovat s foťákem a evidencí pořadí a času. Potom, co jsem si uvědomil, že když úspěšně proběhl první závodník cílem, trať tedy musí být dostatečně označená a nikdo by neměl bloudit, tak jsem si konečně oddychl. A pak se s běžci roztrhl pytel, až jich bylo opět 12. Někteří s úsměvem a jiní s odfrkáváním, každopádně žádné zranění nebo odstoupení. Potom přišlo na řadu gulášové doplnění energie, výměna názorů a dojmů, předávání cen, diplomů, medailí a regenerace u rozpálených kamen. Vše se to událo tak rychle, že ve 13.00 už byli skoro všichni pryč…..ano, skoro všichni, jelikož náš vítěz Petr se rozhodl svůj pobyt trochu protáhnout, asi aby mu nezakrněly nohy, a tak odpoledne ještě vyrazil na několika hodinový výklus. My byli rádi, potom, co jsme vše poklidili, že můžeme na chvíli lenošit a pak zašli osobně poděkovat našim dobrovolníkům, Jirkovi a Ivanovi, bez kterých by se tahle akce nekonala.

 Ivan - Náš průvodce jizerskými cestičkami.

Ivan - Náš průvodce jizerskými cestičkami.

 Jirka elektrický nabitý kontrolór trati.

Jirka elektrický nabitý kontrolór trati.

Ivan je člověk, na kterého, v současné době, jen tak nenarazíte. V pátek si bral již podruhé dovolenou, aby přijel za námi do Jizerek a pomohl nám připravit trať. V sobotu, chvilku po odběhu startovního pole, opět vyrazil po stopách našich závodníků, aby posbíral veškeré značení. V neděli si šel do Bedřichova zaběhnout 30km závod, asi aby nelenil. Takže nejenom, že trať naplánoval přesně podle mých požadavků, ale taky ji, společně s Jirkou, označil a uklidil - no, co na to říct?

 

 

Ivane, Jirko - děkujeme vám na tisíckrát!

--- FOTKY Z VÍKENDU ZDE ---

 

A tak zbývá už jen dodat, díky všem závodníkům, co se nenechali odradit studeným sychravým podzimem a rozhodli se přijmout naši K2K trailovou výzvu. Jsme moc rádi, že jste si trať užili a že vám chutnalo (pro jednou nebudeme jíst 5 dní v kuse guláš). Příští rok to trochu zpestříme a zkvalitníme, ale tento závod bude vždy o požitku z trati a méně o divadle okolo, jelikož těch z(a)tracených stezek není nikdy dost.

Byli jste všichni skvělí a tak, v roce 2017, zase na viděnou.

K2K Team over and out…