Break The Cycle (04)

Break the Cycle (04)

 (Návrat na místo činu.)

Anglie je místo kde moje cesta za sebepoznáním i současný životní směr posedlosti studiem pohybových dovedností započal. Proč jsem tedy tuto zemi opustil? No popravdě jsem byl vyhořelí jak (j)sirka. Práce, škola, cvičení non-stop po 5 let 365 dní v roce se dá vydržet chvíli, ale ať už má člověk sebevětší vůli, tělo někdy zvítězí nad rozumem. Nenamítám, že Británie je pořád místo plné skvělých možností, ale tato materialisticky založená společnost a falešní lidé mi tam nikdy k srdci nepřirostli. Takže, když jsem konečně dokončil veškerá studia a dopracoval se do stádia, kdy školství mi už nemělo co nabídnout, dospěl jsem k rozhodnutí, že tenhle příběh můžu zkusit psát v jiném lokalitě. Čechy jsem si vybral jen proto, že bylo na čase prakticky prozkoumat veškeré vědomosti. Znamenalo to cvičit/analyzovat (hodně a často) a kde jinde hledat podporu pro tohle šílenství než doma. Tenhle plán samozřejmě nevyšel přesně podle představ a tak objevit se znovu v Anglii bylo něco hezky divného. Sám jsem se sebe po celou dovolenou ptal, jestli jsem se tenkrát rozhodl správně. I nadále moje vize zakotvení v Čechách zůstává ve hvězdách i když jsem teď mnohem spokojenější.

 

Ať žije Camping, aneb asi bych měl víc chodit.

Procházky po lukách, horách, kempování u moře, počasí všeho druhu, týden bez telefonu a internetu to zní jako správná výzva, ale v praxi to už taková sranda není. Jak jsem si myslel, že jsem na tom fyzicky dobře a rozhodl jsem se převážnou část procházek absolvovat naboso, tak mne každý večer boleli nohy a únavou bych snad usnul i ve stoje. V současné době toho pravděpodobně víc naběhám, než nachodím, a tak jsem si myslel, že tahle dovolená bude krásně odpočinková.

   Achich ouvej romantická procházka po útesech podél moře.

Achich ouvej romantická procházka po útesech podél moře.

 Ono jediné co člověka připraví na dlouhé procházky je chůze…to je ale překvapení co? Skočte do toho po hlavě jako já a sestra a choďte denně 3-6 hodin a na konci týdne nebudete zrovna moc svěží a možná začnete i pajdat. V současné době se zrovna žádný z nás nepřemáhá (co se vzdálenosti chůze týče) a tak není divu, jak nás tato zdánlivě snadná aktivita vytrestá, když jednou za čas protáhneme krok. Na druhou stranu, když už se z toho týdne volna trochu člověk vzpamatoval, zjistil jsem, že moje nohy jsou teď mnohem silnější, stabilnější a chodidla krásně ztvrdlá pro moje budoucí běžecká silniční bosá dobrodružství. Ta chůze bude mít nejspíš něco do sebe. Že bych začal chodit pěšky do prahy....hmmm?

 

Zdání Klame

Podle mne jsou lidé západního světa materialisticky rozmazlováni. Jejich zdraví i životní spokojenost je něco co bych nikomu nepřál. Čím více mají pohodlí, tím více si stěžují. Ono nadarmo se neříká, že cesta k pohodlí vede skrz nepohodlí a útrapy.  A tak se v krásný den, na pláži kde byla hlava na hlavě, koupal v moři jen jeden člověk.

  …..když už jedu k moři tak si v něm aspoň zaplavu ať už to je sebestudenější (11 stupňů nádhera).

…..když už jedu k moři tak si v něm aspoň zaplavu ať už to je sebestudenější (11 stupňů nádhera).

 Na Britech je krásně vidět jak pohodlí a lenost jdou ruku v ruce a jejich společnost to dotáhla tak daleko, že už si měří počet kroků co ujdou během dne, jako kdyby chůze byla něco výjimečného. Svá těla vykrmují při každé příležitosti a následně se schovávají ve značkovém oblečení, aby si připadali krásný. Pohybu se vyhýbají, jen aby se neušpinili. Staří lidé tam jezdí na mobility skútrech, i když jejich nohy ještě nevypověděli službu. Schovávají se před počasím jako by byli z cukru a nadávají na něj pokaždé, když to není podle jejich středozemních přímořských fantazií. Bohužel tohle je země, ke které vzhlížíme a krůček po kroku se pořád k jejich společnosti přibližujeme…… podle mne není o co stát a tahle cesta vpřed rozhodně není pokrok pro lidstvo. Každý však máme o kvalitním životě jiné představy.

   

Soustřeď se na sebe

Jediný důvod proč většina z nás nemá čas cvičit (kdykoliv a kdekoliv) je naše vsugerovaná představa že pohyb/cvičení, aby bylo přínosné, vyžaduje nějaký ideální čas, oblečení, kvalitu, prostředí atd. Začali jsme věřit v pohyb za zavřenými dveřmi, společensky akceptované formy sportu a teď se to proti nám obrací. Příliš nám záleží na tom co si o nás druzí myslí a jak přitom vypadáme. Tak jsme byli vychováni. Teď nám tyto pocity, že nás někdo pozoruje a hodnotí, brání užít si radost z pohybu. Ohlížíme se okolo, místo abychom se soustředily na vnitřní prožitek z pohybu.

Na dovolené jsem sice neměl sebou sokolovnu a natož abych si vezl sebou náčiní na cvičení ale to mně nezastavilo. Našel jsem si vždy trochu času zacvičit si, protáhnout se, zaběhat si a hned byl můj den o něco veselejší. Jak se cítím ve vlastní kůži, je pro mne mnohem důležitější, než co si druhý o mně povídají. Zároveň dnešní společnost zrovna nevyzařuje energií, nadšením a radostí z pohybu. Někdo musí být za hrdinu/blázna a jít příkladem, než si uvědomíme, jakou chybu děláme, když vytlačuje pohyb ze svého života. Schopnost vykašlat se na to co si o vás druzí myslí je krásně osvobozující, ale pro mnohé nemožná, jelikož ji netrénují soustavně a progresivně.

    Nemějte strach využít káždé příležitosti  , to co považujete za společensky přijatelné, existuje jen ve vaší mysli.

Nemějte strach využít káždé příležitosti, to co považujete za společensky přijatelné, existuje jen ve vaší mysli.

Jedině tak, že využijete každé příležitosti pohnout kostrou, se pravidelné cvičení stane součástí vašeho životního stylu. Jedině tak nic a nikdo vám nezabrání využít volných chvilek, abyste tělu dopřáli, to k čemu je stvořeno.

 

 –--( POHYB )---