Break The Cycle (01)

Obnova vnímaní

 

  • Proč se plavání v bazénu nevyrovná plavání v řece?

  • V čem je jízda na horské dráze jiná než ve vlaku?

  • Proč si kupujeme lístky na koncert do přední řady?

    Ono v životě stejně jako v cvičení nejde jen o zážitek ale prožitek. Bohužel v dnešní době potřebujeme takové množství stimulace abychom byli schopni vnímat rozdílné stavy že naše citlivost ať už vůči vnějším či vnitřním podnětům musí být aspoň desetinásobná. Kdysi stačilo aby ve filmu zazněl jediný výstřel a dneska musíme nechat vybouchnout celou planetu v 3D aby nás to vůbec zajímalo a stejně tak máme problém vnímat celým tělem a všemi smysli vše kolem nás ať už jsou ty výkyvy malé či velké . Myšlenkami cestujeme ve světě „až jednou“, počítáme opakování, kalorie a hodiny trávené v posilovně. Už vůbec neregistruje co se kolem děje a naše vnímání celým spektrem ochabuje jako vše co se necvičí (Use it or lose it principle). Ta schopnost které nám umožnilo přežít sta tisíce let se během jednoho staletí stala nepodstatnou jelikož kdo potřebuje vnímat když jsme zak technicky vyspělí. Tak se ptám kdo by se snažil kdyby jediný přínos z cvičení byl prožitek a radost z pohybu a nebylo by koho porážet a co vyhrát. No ale taková je realitanebo to může být i jinak?

    Na chvíli pusťte z hlavy nutnost překonat své maximum, přestaňte se měřit s ostatními, něco si dokazovat  a začněte vnímat co děje tady a těď a poznejte sami sebe jako nikdy předtím. Je na čase vyrazit po stopách našich předků na experimentální uvědomělou výpravu. Zujte si boty a vykročte si v zimní slunečný den na procházku sněhem. Kulich není třeba. Rukavice nechte doma. Vytáhněte si rukávy, protože tohle bude cílený útok na smysli.

 

Stačí Jen Dva kroky (to ja nálož co?)

 

   Je to tu. Krok do neznáma. Chodidla trochu studí, ale to je v pořádku, protože schopnost vnímat a tolerovat chlad není o nic záludnější než schopnost vnímat teplo a to málo komu vadí. Chlupy na rukou se najěží jak se tělo adaptuje na studený větřík a vy začnete mít pochyby jestli to byl dobrý nápad. Zárověn vnímáte teplo slunečních paprsků na holé pokožce.ach ta krásná kombinace chladu a tepla v jednom okamžiku. Ruce se pohnou kolem těla a vy vykročíte. Ramena uvolněná, nádech nosem a studený vzduch začne roztahovat vaše plíce. Nohy citlivě dopadají do měkkého povrchu kde zápasí se stabilitou. Uši poslouchají kde se co vrtí. Oči mapují terén blízko i daleko pro výběr optimální trasy. Věčný souboj s gravitací diktuje držení těla a mozek ač nerad musí přepnout do stavu bdělosti, kontroly pohybu a vnímání a jede na maximum jelikož tady jde o život. Gratuluji, právě jste absolvovali uvědomělé cvičení dvou kroků. To nejtěžší je však tento koncept aplikovat do všeho co děláte. To je ta opravdová dřina.  

   Kdo dnes takhle Chodí? Běhá? Skáče? Leze? Plazí se? Nebo jezdí na kole, hraje tennis, kope do míče atd. Kdo se takhle hýbe? Kdo takhle vnímá a žije od raná až do dobrou noci :)

  Tohle je ta obnova vnímání co lidem chybí. Tohle je ten důvod pro pohyb venku i ve vnitř. Tohle je ten útok na smysli kdy každý okamžik je doslova přesysen pocity jen to tak vnímat. Tohle je to co se dost neučí a proč lidé chtějí mít cvičení co nejrychleji z krku. Tohle je to za co nedávají medaile a peněžní odměny ale zárověň je to to hlavní a dost možná jediné na čem záleží. Odtud pramení vaše schopnost držení těla, zlepšení rozsahu i plynulosti pohybu, jak se rychleji naučit novým dovednostem, jak se vyvarovat zranění i bolesti, stát se fyzicky i psychiky odolnějším, vědět kdy se hýbat a kdy odpočívat, schopnost neztrácet hlavu v kritických situacích a mít víru v zručnost vlastního těla bez ohledu na podmínky atd. Možná je na čase měřit výkonnost nejen kvantitativně ale i kvalitativně. Každý pohyb těla jako kdyby to byl váš první v životě. Čas žasnout nad přesnou kalibrací pohybu a rychlosti reakcí za nejnáročnějších podmínek. Čas prožít každý dotek.

 

"Přestaňte obdivovat přírodu z povzdálí a staňte se její součastí."