Budování Pohybového Centra II.

Výzva recyklované pneumatiky (Pokládáme podlahu)

 

 „Kolik dáš přítahů ???“

 

Všichni jsme si prošli tou naivitou, jak relativně neškodná práce nám může dát fyzicky zabrat. Co takhle hodit si něco na rameno, vyběhnout dvě patra, tam to složit a tohle 20x zopakovat? Vždyť my jsme ta fitness generace, co se silou opíjí. Moderní lidé, co řeší problémy, jako kdo udělá kolik kliků, přítahů a nebo jak moc ‚benchujem‘. Pravda je, že to, co denně trénujeme a to, co opravdu využijeme, jsou dvě velmi odlišné věci. Například když dostanete do rukou plát o velikosti 2x1m gumové potvory silné 2cm, která rozhodně nehodlá zůstat ve tvaru srolované palačinky déle, než je nezbytně nutné, tak vám jedna gumová facka a gravitace připomenou něco důležitého. Je totiž důležité procvičovat cviky, jejichž rozvoj má kvalitní přenos do potřeb každodenního života místo dovedností, kterými většina z nás ráda ohromuje své okolí. O zručné eleganci, bezpečnosti a lehkosti provedení, se snad nemá ani cenu bavit. Čůrky potu a ufuněné tváře nikdy nelžou. Princip specifické adaptace (SAID principle) tedy opět potvrzen! Skóre podlaha vs. pokladači 1:0.

 

 

„Jak děláš cokoliv, tak děláš všechno.“

 

Jak nejlépe položit gumovou podlahu tak, aby to bylo esteticky krásné i funkčně správné zároveň? Položíš jeden plát tak, jak nejlépe dovedeš a pak to opakuješ znova a znova a znova. Stejně tak, jako v pohybovém tréninku, kde je třeba se soustředit na každé opakování a věnovat svou pozornost procesu přítomnosti ke zlepšení a ne k cíli. Nezáleží jak rychle, ale jak dobře. Když se pokládá a řeže každý plát, jako kdyby to byl jediný, na kterém záleží, tak výsledkem bude vždy kvalitní podlaha. Když se cvičí zvyk pozornosti pro každé opakování, tak výsledkem nebude jen zručnost provedení, přítomnost mysli, ale především uvědomění si procesu, co nám obohacuje tělo i duši. Meditace v každém pohybu, učení, co překračuje hranice tréninkového prostředí. O tom v našem pohybovém centru také budeme básnit.

 Možná to na první pohled vypadá, že jsme jenom položili podlahu, ale ten den jsme si všichni dali pěkně do těla. Při tomto dni jsem si uvědomil nutnost nerozlišovat v kvalitě mého konání bez ohledu na prostředí či vykonanou činnost a užil si budování snu v prostředí spřízněných duší i dobrého pohoštění. Úspěšný den práce jsme pak zakončili po italském indiánství aneb kmenovým srkáním šálku espressa. Stmeleno tak bylo naše partnerství s dodavatelem Ondrou ze Stronggear společnosti, co sdílí náš pohled pro nekompromisní kvalitu.

 

Co dodat? Někdy prostě není nad tvořivou činnost, co životní baterii dobíjí.

 

 

Příště zachraňujeme skřínky z útulku pražského sklepení.