2017 Ohlédnutí zpět + 2018 a co dál…

Tento rok byl o pravdu náročný z velké části proto, že jsem hledal identitu toho, co je to „TO“, co učím a v co věřím. Nakonec jsem dospěl k názoru, že tahle svoboda, pohyb, myšlení a životní styl je kombinace mnoha faktorů, které nelze definovat vzorcem, který by fungoval pro všechny. Avšak jsou zde určité spojitosti, bez kterých nelze naplnit svůj potenciál.

osobní trénink.jpg

Tak se zrodil symbol pyramidy, který je hlavně zaměřen na rozvoj a pochopení širší perspektivy pohybu (flexibilita, lokomoce, vytrvalost, zručnost, všestrannost atd.), ale zároveň nechává prostor pro ostatní faktory, jež jsou součástí života a zdraví, ale které nehodlám učit. Nakonec jsem si však uvědomil, že pro začátečníka, co se zajímá o to, co se děje za zavřenými dveřmi Libeňského sokola, nebo na kopcích Jizerských hor, musí být tento koncept pohledu na fitness/tělesnou výchovu naprosto matoucí. Asi něco jako snažit se pochopit matematiku tím, že začnu nerovnicemi. Proto jsem se rozhodl, že se pro vnější kruh zvědavců vrátím pod deštník MOVNATU aneb JIRKA UČÍ MOVNAT.

Nováček potřebuje něčím začít a tento systém je ideálním odrazem pro zájemce, co se chtějí naučit více o pohybovém tréninku. Avšak můj vnitřní kruh již ví, že věci jsou trochu více zapeklité, má-li člověk naplnit svůj potenciál i s pouty moderní doby.    

      

Skupinové Lekce

Tento rok jsme přivítali spoustu nových tváří a zároveň se rozloučili s mnohými věrnými jedinci. Nerad vidím lidi odcházet, jelikož tohle technicky náročné cvičení vyžaduje čas pro pochopení (intelektuálně i v těle), ale zároveň nehodlám nikoho držet, jelikož máme v ranních skupinách prima partu lidí, co si krásně notuje a kterou s úsměvem na tváři rád mučím, učím, bavím a děsím zároveň.

Letos jsme více riskovali, ať už to bylo skákaní po lavičkách, hvězdy, přeskakování nebo ručkování do nebes. Občas to bylo na hraně, ale byl bych špatný učitel, když bych vás nevystavoval strachu z neznáma, jelikož riziko + strach + zlepšení = zábava. Leden proto odstartuje v obdobném duchu, i když intensita bude o trochu nižší, ať máte ještě energii pro imunitu, klouzání se po chodníku a drhnutí zamrzlých skel na autě.

 

Je zde navíc možnost lekcí Pondělí + Čtvrtek od 8.30 - 9.30 pro ty, co neradi vstávají, mají rodinné povinnosti, nebo se jim dělá nevolno při pohledu na budík. Na večerní hodiny je to však v Libni marné, i když se budu ještě poohlížet po nějakých prostorách, kde bychom mohli řádit i večer, kde mají vše potřebné bez astronomických pronájmů.

** Jelikož jsem teď Pražák, tak budou i venkovní lekce, ať se můžeme vyblbnout na trávě, nasáknout přírodou i mrazem. Návrhy na lokalitu jsou vítány, stejně jako na čas a den. Prozatím mě napadá Hostivař nebo Riegrovy sady - sobota 9.00 ráno.......nebo za tmi s medicimbály a čelovkami :-)

 

Pobyty v Jizerských horách

(Movement iQ, Flexibility iQ, Running iQ)

18121473_10155170159683361_2674096542790299025_o.jpg

Pořád bezmezně milujeme naše pobytové dobrodružství i zázemí Jizerských hor. Manuál Flexibility iQ dostane brzy nový kabát a tento kurz zažije druhé kolo v dubnu 2018 (zbývají pouze 2 místa). Naše první skupinka odvážlivců dostala trochu do těla a hlavy byly zamotány. Já jsem zase mírně přestřelil v předpokladech flexibility běžného člověka. O to více jsem připraven za tento směr cvičení bojovat, protože to většina z nás potřebuje víc, než si uvědomujeme.

- Pohybový Moment iQ byl opět jedinečný, jelikož každá parta lidí, co se nám vždy sejde, má svého ducha a osobnosti. Rádi bychom tento kurz zopakovali, tak snad se najde vhodný termín, aby nám počasí mělo šanci vyjít vstříc a my mohli využít místní přírodu pro naše zdokonalení ovládání těla.

Běhání IQ.jpg

- Svoji premiéru si v 2018 odbude kurz Running iQ (kde zbývá 5 volných míst). I když jsem pořád rozčarovaný z toho, jak běžecká komunita naprosto ignoruje techniku běhu a pak utrácí tisíce za tréninkové plány, vložky, boty, hodinky, kompresního všeho na všechno  (i na chodidla!) apod., tak jsem připraven pomoci těm, jež jsou ochotni poslouchat. Když to klapne, tak se k nám přidá na tento kurz jako lektorka brněnská raketa + fyzioterapeutka Evča, ať to slyšíte z úst i jiného běžeckého trenéra mýty a fakta o běhu, chodidlech, elasticitě, technice apod.

 

A co ještě pro 2018...

Oběh republiky je pořád v kartách (jak optimistická, tak nízkorozpočtová verze) a tak brzy budu chodit všude ve sportovním, abych stihl včas nasbírat cenné kilometry i pobouřil v sandálech obyvatelé města Pražského. Rád bych se účastnil Movnat Levelu 3 v novém Mexiku v září 2018, ale uvidíme, jak moje tělo bude reagovat na silové i technické nároky, jež jsou součástí posledního stupínku vzdělání této metodiky. Dále budu doplňovat videa na youtube s technikou cvičení pro ty jehly v kupce sena, co berou tohle cvičení vážně.

Přes Vánoce hodlám vzít Prahu útokem a zjistit, jak moc a kde se dá plavat proti proudu moderního prostředí i vody. No a to zatím stačí, ať to taky stihnu někdy sepsat a podělit se s vámi o svoje zkušenosti.

Zatím přeji vše nejlepší, všechno štědré, radostné a spoustu tadííí dádííí dáá :-)

Jirka

over and out...

Flexibilita iQ → 6-ti měsíční přeměření

A je to tu - Judgement Day.

I když jsem se v den přeměření necítil 100%, jsem spokojený s tím, jak to dopadlo. Někomu ten pokrok bude připadat jako malá odplata za časovou investici necelých 5 hodin týdně, jenže já jsem zastáncem „POMALU A TRPĚLIVĚ FITNESS“ a z převážné většiny jsem si tyto protahovací chvilky pořádně užil a tělu i hlavě se po každé lekci náramně ulevilo.

Posledních 6 měsíců bylo hodně rutinních, s malým množstvím experimentování. Stejně jako moji svěřenci jsem se držel Flexibility iQ manuálu. Cviky jež jsem do něj vybral jsou jednoduché pro začátečníky a o to snadněji se na nich dají pochopit principy pro zlepšení rozsahu pohybu. Ovšem já jsem hračička, co potřebuje svobodu, volnost a tak to byl pro mne boj. Avšak musím uznat, že i ta striktní přímočarost plánovaného cvičení má něco do sebe, obzvlášť když člověk nemá čas. Tak se pojďme blíže podívat, jak se poslední půl rok protahování podepsal na mém těle.


Záklon - Bridge

Konečně už mé tělo lépe chápe záklon ze spodní částí hrudního koše. Od doby, kdy jsem schopen přesunout ramena nad dlaně, je snazší zůstat v klidu a snažit se chytřeji pracovat s intenzitou protahování. Zlepšení flexibility prsních svalů mi dovoluje lépe otevřít ramena (přesunout lopatky dozadu) i když si pořád musím hlídat horší pravou stranu, kde mám tendenci si ulevovat. Dále zlepšení externí rotace pravé ruky už nezpůsobuje píchání uvnitř ramenního kloubu. Nohy ještě nejsou propnuté, ale postupně tam směřují.


Provaz - Splits

V tomto cviku svádím nejtěžší/nejbolestivější boje. Svaly okolo kyčle a pánve (především iliopsoas) byly dlouho navyklé na zkrácenou podobu a nevzdají se snadno. Teď když po nich chci větší rozsah, abych uvolnil napětí v bederní páteři, zpevnil břicho a zlepšil držení těla, tak je to plavání proti hodně silnému proudu roky zažitého chování. Naštěstí i tady zaznamenávám zlepšení, ale často to přepálím ve snaze posunout se rychleji vpřed a pak to není zrovna příjemný pocit, co zachrání jen ledově léčivá Jizera.

Pravá strana se už také dotahuje na levou a to je rozhodně pozitivní zjištění, jelikož ty rozdíly mezi stranami byly značné.


Placka - Pancake

Ve správný den, když se člověk dostatečně uvolní, je tento cvik nehoráznou úlevou pro vnitřní stehna i kyčelní svaly. Doufal jsem v trochu výraznější pokrok, ale je pravda, že kromě protahování tento rozsah pohybu jinak, než skrze jednou týdně cvičení, zrovna neprověřuji. Určitě ho provádím lépe, než před půl rokem, ale budu se muset zamyslet, jak si tuto pozici začlenit do svého pohybového tréninku. Každopádně mé držení těla při sezení na zemi je teď mnohem lepší a pohodlnější záležitost.


Předklon - Forward Bend

Můj největší pokrok a to především díky intenzivní práci na „Hanging leg raise“ cviku, „Elephant walks“, „Press to handstand“ a zapojení pytle s pískem do mého protahovacího programu, přineslo bohatou odměnu. Tato pozice pro mne asi nebude nikdy snadná, jelikož mít nohy u sebe přiškrcuje nervy/svaly v oblasti mé, na chlapa dosti široké pánvi, ale čistě, pro účely měření flexibility, se to dá vydržet. Je zajímavé, že o zlepšení tohoto rozsahu pohybu jsem snil nejméně… a zrovna to takhle vyjde.


Sečteno a podtrženo - mám radost. Vlastně, když vezmu v potaz, jak moc hektický byl poslední dobou můj každodenní režim, tak je to velký úspěch. Jak já s oblibou říkám „v současné době je úžasné, když si člověk udrží alespoň to, co má, co dnes dokáže“. Společnost směřuje více a více do tajů pohodlí, bezpečí a lenosti. Je těžké s tím bojovat a najít si čas sám na sebe, když mnohdy nemáme ani na výběr. Kdo hledá ideální podmínky, časem prohraje.

Je třeba dělat víc a poslouchat signály těla, když tuhne a vrže. Je třeba přemýšlet nad tím, jak se vzdáváme našeho rozsahu pohybu během dne, výměnou za technologie pohodlí.  Avšak to znamená adoptovat protahování jako součást životního stylu a nejen z něj dělat rozmar pro „když se to stihne“ období. Například já si protáhnu krk na zastávce autobusu, ramena na madlech v tramvaji, vyhodím nožku na kuchyňskou linku, ať už vnitřní stehna neskučí, 'povrtím' se ve dřepu, než se uvaří kafe apod.

 

Možná budu za blázna…
Možná už to v dnešní době jinak nejde…
Možná už dávno nemáme na výběr…

 

Kdyby nebylo mého pohybového cvičení, tak mi ani nemá co napovědět, jak na tom vlastně jsem s tou fyzickou kapacitou. Bohužel testovací jízda na život v uvolněném, svobodném těle se nekoná a tak je těžké lidi přesvědčit, že to opravdu stojí za to, že se nechceme vzdát svobody pohybu, se kterou jsme se narodili. Není to snadný boj, ale o to více si toho člověk váží když vyhrává.


Pokud se chcete přidat k našemu odboji, tak v dubnu zasvětíme další skupinu lidí do tajů protahování. Více informací zde:

FLEXIBILITY IQ

 ***Zbývají nám 3 místa***

 

Děkuji za vaši pozornost a brzy zase na slyšenou

Jirka over and out…

Září 2017 → Movement iQ (Jizerské hory)

Náš poslední víkendově-pobytový Movement iQ kurz pro 2017 je za námi. Avšak při meditaci-editaci tohoto videa se vracejí veškeré vzpomínky, jako by to bylo včera, co jsme se potkali v pátek večer u Tiché Říčky. Jeden z těch důvodů, proč máme obrovskou slabost pro naše kurzy v Jizerských horách, jsou lidé, které máme možnost během víkendu blíže poznat a zasvětit do našeho cvičení/života. Opět jsme měli obrovskou kliku na skupinu s chutí se učit a poznávat sami sebe skrze cvičení i pohyb v přírodě. Zároveň, kvůli limitovanému počtu lidí, který jsme ochotni přijmout do svého kruhu zasvěcených, je tak jednodušší individuálně upravit náročnost cvičení, nebo se rozpovídat o teorii cvičení tak, aby si každý účastník odnesl cenné informace a ne jen skvělé zážitky. I když jeden z mých cílů je dostat tyhle vědomosti a praktiky k co nejvíce lidem, kvalita je u mne na prvním místě a radši se přetrhnu pro pár lidí, co to myslí vážně. Zkrátka není nad to, když se tlupa lidí, kteří by se dost možná jinak nesetkali, navzájem povzbuzují, vtipkují, čelí společně strachu z neznámého a jsou ochotni dát šanci netradičním cvičebním metodám a názorům.

  - Ranní běžecké dobrodružství.

- Ranní běžecké dobrodružství.

Tentokrát byly věkové rozdíly i pohybové schopnosti mezi účastníky asi největší, ale to nebylo na škodu, jelikož inspirace má mnoho podob. Někdo přispíval svojí dobrou náladou, jiný odvahou, další svým technickým provedením, další svojí trpělivostí atd. Počasí nám vyšlo vstříc a opět jsme mohli řádit venku po větší část kurzu. Ranní výběh byl okouzlující, jakož i tradiční ledová koupel v přírodním bazénku. Nálada a energie během cvičení jako by neupadávala a vydržela i chvilku po vydatné večeři, kdy jsme ještě ladili naše teoretické znalosti. Avšak to už si praskání dřeva v krbu, krásně vytopená místnost a plné břicho začali vybírat svou daň a signalizovat, že je čas na regeneraci. V neděli nám pršelo štěstí, každopádně tentokrát jsme byli připraveni a kurz jsme úspěšně dokončili v tělocvičně v Josefově dole. Na programu bylo házení, chytaní a balancování. Ač se to pro mnohé zdá snadné, je spousta lidí, co nepochopí, jak moc se z toho dá vymáčknout. Po teplém obědě se už muselo balit na cestu domu a bohužel došlo i na rozloučení s ročníkem 2017.

Množství informací, co jsem se účastníkům snažil předat, bylo opět přes příliš, ale snad si tak každý přišel na své. Teď, když už je po všem, mě však čeká další neméně důležitý úkol. Nechci, aby z tohoto kurzu bylo krátkodobé pobavení. Zároveň chápu, že péče o tělo formou pohybového tréninku byla pro mnohé naprosto odlišná zkušenost v porovnání s výukou sportu. Takže teď, po celý zbytek roku, než nabereme další skupinku, budou účastníci získávat ode mne další podporu, ať už formou videí, nebo emailových návodů, jak si začlenit toto cvičení do jejich života a objevit tak svoje fyzické zdraví i radost a svobodu v pohybu.

A co nás čeká v příštím roce 2018 a dál?

Opět doladíme a zlepšíme naše již odzkoušené Flexibilita iQ + Movement iQ a navíc přidáme Running iQ. Každý (minulý i budoucí) účastník kurzu vždy obdrží nejnovější verzi manuálu na cvičení i přístup k instruktážním videím. Tím bude naše výuka základů péče o zdraví těla kompletní. Jak zapadají jednotlivé kurzy do sebe, bylo taky předmětem diskuze na kurzu a věřte, že každý komponent je podstatnou částí celku a neměl by být opomenut. Každý kurz by sám o sobě mohl být studiem na celý život, na tož na víkend, proto nechceme přespříliš zjednodušovat jednotlivé metody, předávat vám povrchní znalosti a spáchat tak trestný čin největšího kalibru.


Nadcházející kurzy pro 2018:

FLEXIBILITY IQ - DUBEN 2018

RUNNING IQ - ČERVEN 2018

MOVEMENT IQ - ZÁŘÍ 2018

 

* Pro předběžnou rezervaci nám zašlete email: revolmove@gmail.com


V roce 2019 bychom pro již zasvěcené (účastníky alespoň 2 kurzů) uspořádali intensivní týdenní kurz, co bude kombinovat praktické cvičení i teorii z již absolvovaných 3 víkendových pobytů, více času v přírodě, více dobrodružství i prostoru pro individuální řešení problémů, zlepšení techniky a další rozvoj chápání. Jelikož jedna věc je vědět, druhá dělat a třetí pokračovat v tom až do smrti. Možná ještě zauvažuji nad pokročilým Movement iQ, ale více kurzů pořádat už nebudeme, nechceme zakládat cirkus. Naopak budeme o to více pracovat na podpoře po skončení kurzu i kvalitě manuálů, výuky a zázemí. 

Díky vám všem, kteří byli součástí Movement iQ. Vláďa Opičák, Martin Odhodlaný, Honza Smíšek, Terezka Kočička, Světlanka Úžasná a Jitka Obdivuhodná.

Příští rok se budeme opět těšit na kouzlo Jizerských hor, nové lidi a jedinečné zážitky. Je nás málo co plavou proti proudu doby, ale v jednotě je síla.

Za organizační Team (R)M,

Jirka

Over and out….              

MR. Freeze - Letní trénink pro zdravou zimu

Minulý rok, touto dobou, jsme pořádali náš druhý pohybový kurz a jeden z těch konceptů, co lidem naháněl husí kůži, bylo otužování. Nevím, odkud se bere ta nenávist ke koupání ve studené vodě, ale když bych si měl vsadit, tak tipuji, že je to otázka strachu z neznáma i obětování každodenního pohodlí, jež tato doba dává plnými hrstmi. Přijde mi hodně žalostné, jak v současné době remcáme pokaždé, když se teploty trochu vychýlí z normálu. Proto jsem se rozhodl sepsat pár rad pro začínající rampouchy, ať vás vidím více s úsměvem na tváři, než nudlí u nosu.  

 POHYBOVÝ KURZ Č.2 → KOUPALIŠTĚ NAPÁJENÉ HORSKÝM POTŮČKEM "TICHÁ ŘÍČKA". KRÁSNÁ VZPOMÍNKA, VÝŽIVNÁ ZKUŠENOST A NEZAPOMENUTELNÁ ZÁLEŽITOST. 

Chtěl bych pro vás všechny, abyste si dali alespoň jeden rok na to vyzkoušet, jaký pozitivní přínos tato činnost může mít pro vaše zdraví, regeneraci i jak zbytečné jsou vaše obavy. I jeden rok otužování může navždy změnit váš přístup k němu, takže v krátkosti - tady jsou moje 3 důvody, proč já pokračuji i nadále v tomto rituálu:

Strach - Dobrý sluha a špatný pán. Spousta z nás nikdy neprožije ten vytoužený život pro strach z neznáma, který má své kořeny v učení společnosti založené na propagaci pohodlí a bezpečí. Avšak jen málokdy je strach oprávněný a situace tak vážná, jak jsme si ji představovali, jak nás učili. Zachovat si v tom kritickém momentě, kdy jsme v sevření strachu, klidnou hlavu a řešit problém logickým postupem se snadno říká. Pokud se člověk strachu nevystavuje dostatečně často, zapomene kroky procesu, které vedou k ovládaní mysli. Není proto divu, že postupem času ztratí svoje sebevědomí. Studené sprchy a koupání ve studené vodě jsou každodenní příležitostí, jak pracovat na ovládání své mysli, jelikož pocity, které zažíváme při počátečním šoku, jsou identické k reakci strachu za jakékoliv situace. Z tohoto důvodu jsou studené sprchy a celoroční plavání v Jizeře můj nástroj č.1 pro pochopení reakce strachu… a že je čeho se bát v proudu ledové řeky uprostřed ledna.

Imunita - Nebude dlouho trvat a teplé měsíce budou pryč. Pohodlní, líní lidé současné doby s mizernými stravovacími návyky a ještě horší spánkovou hygienou, začnou prskat všude kolem sebe, jelikož jejich těla jsou slabá - ano, moje definice síly, není jen o tom, kolik kdo zvedne. Nevím jak vy, ale já nehodlám padnout na hubu kvůli bacilům. Jelikož nemůžu vystoupit z rozjetého autobusu, nebo metra, abych se těmto "prskalům" vyhnul, jediné co mi zbývá, je nasadit svoje brnění. Je všeobecně známé, že otužování posiluje imunitu. Být nemocný je pro mě luxus a zároveň jsem hrozný pacient, takže otužovat se pro mne není volba, ale spíše nutnost a povinnost, v zájmu všech a také pro udržení jídla na stole.   

Regenerace - Je spousta vědeckých názorů na placebo efekt otužování pro zlepšení regenerace, ale moje osobní zkušenost i zkušenosti druhých, se kterými jsem se nad tímto tématem rozprávěl, jsou jenom pozitivní. Proto když se bavím o Jizeře, co nám teče za domem, mluvím o ní jako o živé vodě. Pořádné prochladnutí až na kost mě už vytáhlo z více než jednoho přetrénování, nebo zranění. Prokrvení organismu, které člověk zažije, když vyleze z vody, je jako pocit rychlo-dobití energie a probrání smyslů... no řekněme, že prozatím jsem nenašel nic, co má obdobně silný efekt s minimální časovou investicí.      


Jako všechno v životě, otužování vám může pomoci nebo ukázat svoji temnou stránku. Pokud nebudete respektovat ledovou vodu a tělo postupně připravovat, můžete stejně tak onemocnět, jako ožít. Člověk je tvor teplokrevný a stres z chladu se snadno překlopí z pozitivního vlivu na negativní.

Než do toho vletíte po hlavě, aneb jak říkám - „Do not just do it“, tady je pár nápadů, jak začít:

  • Sprcha 

Jedna z těch věcí, co většina z vás má doma :-) to znamená, že prostor pro výmluvy je nula. Zároveň napustit vanu, zajet k jezeru, nebo k řece není vždy možné. Sprcha je také to nejjednodušší a nejméně náročné řešení pro seznámení s pocitem chladu.

Pokud chcete začít extra opatrně, nejprve smočte tělo ve vlažné vodě, potom otočte na studenou. Zabráníte nebo zmírníte tak šokovou reakci. Ideálně 3-5 minut každé ráno, kdo chce, může i častěji. Když jsem začínal a měl pocit, že se čas zastavil, vybral jsem si vždy písničku, co měla okolo toho časového rozptylu a ať už jsem mrzl, nebo byl v pohodě, věděl jsem přesně, kdy mohu vyskočit ven. Uvolnit ramena a dýchat normálně - je to jen studená voda. Já osobně vanu na studené koupele nepoužívám, jelikož skladovat led, nebo čekat, než se napustí dostatek vody, tak abych mohl ponořit celé tělo, mi přijde ztráta času i peněz.

  • Jezero - Řeka 

Já upřednostňuji řeku. I když proudící voda vám rychleji sebere teplo z těla. Řeky bývají mnohem čistější než Jezero a jedna taková je 300 metrů od mého domu, takže není co řešit. Pravda, je snazší jen ležet ve vodě po určitý čas, jelikož člověk ztrácí méně tepla, já však upřednostňuji plavání. Ne proto, že jsem blázen, ale pro ten pocit pohybu, chladu, možnost se rozhlížet okolo na zasněžené břehy, odolat pokušení postavit se a vylézt z vody. Doporučuji alespoň 1x týdně chodit do řeky nebo jezera, jelikož ta náročnost chladu je mnohonásobně větší i když princip, jak ovládat vnitřní strach je stejný, jako ve sprše.

A proč se bavíme o otužování v srpnu?

Teď je ideální čas začít a pokračovat dál. Plavání nemusí být jen záležitost léta. Pokud začnete dnes se sprchami + plaváním, tak ten přesun k nižším teplotám nebude tak hrozný.

Držím vám palce a 24. Prosince sraz u Jizery?

Ještě jedna věc, než zapomenu. Lidi si budou myslet, že jste se zbláznili, nebo vám budou vyhrožovat smrtí a utonutím. Toto přesvědčení pramení většinou z jejich osobního strachu a pohodlí i neznalosti principů otužování. Proto důvěřujte více svým pocitům a jestli se opravdu hodně bojíte, choďte mrznout ve dvou.

Pokud potřebujete trochu inspirace, kam až to lze dotáhnout, doporučuji tohle: 

pořád je co se učit...

Teď mi v rukou přistála knížka a video kurz „Wim Hof Method“ a tak ji pro vás otestuji, i když jsem trochu skeptický vůči jeho metodám a praktikám, jelikož ten člověk, ač mluví o zdraví, z mého pohledu zdravě nevypadá. Nechci však soudit knihu podle obalu a jelikož se mnozí z vás zajímali o můj názor na jeho proces, tak jdu do toho dobrovolně povinně.

 

Jirka Kadeřábek,

Over and out…

 

P.S. Otužování je celkem snadný koncept na pochopení, ale uvést ho do praxe... no jsem na vás zvědavý a držím vám palce, tučňáci učedníci. 

Křovák← Kulturista

VYPADAJÍ, ŽE KLAMÁVAJí.....cože???

Když už nic jiného, tak jsem dneska zjistil, že google překladač prozatím nenahradí znalost cizího jazyka i když jako titul je to kreativní. Kapitola dnešního příspěvku měla být „Looks can be deceiving“ nebo „Be careful what you wish for“, bohužel neznám český ekvivalent a tak budeme důvěřovat internetu, přece by nám nelhal :-)

Tohle je příběh mojí proměny a nebo smrštění těla. Doufám, že se z mého příkladu něco poučíte, a snad vám to usnadní rozhodování, než se rozhodnete ztrácet čas, který už vám nikdo nevrátí. Tak pojďme společně cestovat zpátky v čase a to o rovných deset let.

Ten člověk vlevo jsem já, první den, po druhém dokončení výzvy BODY FOR LIFE. Konečně jsem se blížil vzhledu fitness modelů z časopisů, které jsem každý měsíc hltal. Soutěž jsem nevyhrál a Porsche na rok jsem nedostal, ale všichni mi říkali, jak vypadám dobře a tak jsem měl být spokojený. Denně jsem dodržoval svůj jídelníček založený na tuně suplementů (proteinů, kreatinu, muscle armour, Bcaa, trávících enzymů atd.) a vyhýbal se všem aerobním aktivitám, které by mohly spálit moje tvrdě vydřené svalstvo. Tohle je ten vzhled, který většina z vás chce, propagace obrazu zdraví a síly, na který vás lákají do fitness center, vytoužená cesta do nebe a splnění všech cílů.

Bohužel, moje zkušenost je opačná a tak pro jednou si pojďme vyslechnout tu temnou stránku fitness posedlosti.

Fitness ««« ? »»» Zdraví

Když mi každý záviděl můj vzhled, já si pořád připadal malý a nesouměrný. Bolest v zádech a ramenou se zvětšila a flexibilita zhoršila. Neuměl jsem se s tou svalovou hmotou pořádně hýbat, byl jsem pomalý a neohrabaný.  X let věnovaných hledání nedostatků svého těla si nakonec vybere svou daň a nikdy nevede ke spokojenosti, nebo vyrovnání se s tím, co je, co vám příroda/genetika nadělila. Já jsem v tomhle byl jenom malý extrém, ale ti, co se do toho pořádně opřou, jsou ochotní pro svůj vzhled jít pod kudlu, zobat cokoliv, co slibuje větší vyrýsovanější svaly, holit každý chlup na těle a válet se v solárku, dokud nejsou dokonale propečený. Takže i když to vypadá, že člověk míří za lepším vzhledem, většinou to končí horším sebevědomím, než na počátku.

Aby toho nebylo málo, tak trénink, který vede k tomuto vzhledu, vyžaduje zaměření se na esteticky žádoucí partie skrze izolované cviky a častý vysoko-intenzivní trénink (stress), který značně přetíží svaly a donutí je k růstu. Takový styl cvičení vede ke špatnému přenosu do komplexních sportovních i každodenních aktivit, ale i značné únavě. Jinak řečeno, budete vypadat v nejlepší formě života, silně a schopně, ale jakmile opustíte fitness prostředí a vyzkoušíte svoji kondici za jiných podmínek, realita vás rychle zfackuje.


Tak teď se rychle posuňme v čase, do 2017, kdy už jsem o něco chytřejší a zkušenější.

Svou velikost jsem vyměnil za mrštnost, vytrvalost, koordinaci a kreativitu. Věčně odkládaná práce na flexibilitě byla posunuta do popředí mých priorit. Zjistil jsem, že nic není finální a moje nedostatky rozsahu i ovládání lze změnit, pokud je člověk ochoten přijmout, jak moc slabé má základy a začít od nuly. Záda už skoro nebolí, rameno se rok od roku lepší a moje síla se může nadále rozvíjet, bez nutnosti budovat velké svaly, ale tentokrát striktně - s dodržením zásad techniky cvičení! Relaxace, regenerace a trpělivost - to vše umožnilo průchod novým vjemům, jak vnitřních, tak vnějších a trénink začal být zábavný sám o sobě, bez žádného velkého cíle.

.....pohyb pro radost z pohybu

Když jsem opustil fitness prostředí našel jsem útočiště ve cvičení s vlastní vahou pod modrou oblohou a trávou pod nohami. Otevřely se mi dveře do světa, o kterém se ve fitness časopise nedočtete. Streetdance mi umožnil dát průchod svým emocím, najít hudební sluch, svůj rytmus, styl, i rozhýbat ztuhlá záda. Běhání mi vrátilo pocit svobody a dobrodružství. Cvičení flexibility mně donutilo zahledět se detailně do struktury těla a rozšiřovat svoje hranice. Studium výživy mě naučilo, jak tankovat palivo pro dostatek energie i růst. Stojka mne přinutila soustředit se na přítomnost. Pohybový trénink mi umožnil spřátelit se s podlahou a prozkoumat kreativitu do všech směrů, za využití všech částí těla. Studené koupele, sprchy, plavání - to mně naučilo ovládat pocit strachu….atd. atd.

Lidské tělo je pro mne pořád velkou záhadou a je toho tolik, co se člověk, skrze různé disciplíny, může o sobě dozvědět, že ani za 3 životy by to nestihl. Moje tělo se bude i nadále měnit s přibývajícím věkem a i s tím, jak měním důraz/cíle v mém tréninku. Jedno je však jisté, hlava nezapomíná i když kondice se mění. Zážitky, zoufalství, námaha, úspěchy, pády,  rozmanitost - to je teď koření mého života. Pokud si chcete udržet svoje zdraví i do pozdního věku, je třeba přikládat do kamen motivace a hledat radost z pohybu i přes měnící se kondici těla, jelikož váš vzhled i síla je méně důležitá, než prospěšnost každodenního pohybu pro zdravé fungování mozku.    

Flag.jpg

Pokud vám jde pouze o vzhled a nevadí vám obětovat svůj čas snaze o proměnu v dokonalé ramínko na oblečení, tak i to je lepší, než nedělat nic a dá vám to cenou zkušenost do života. Já již nelpím nad svým vzhledem a cítím se tak mnohem lehčí a svobodnější. Již vím, co mi sedí a co pro mne není reálné. Svého zdraví si cením, ale nebojím se riskovat a posouvat svoje hranice, někdy i na úkor zdraví, jelikož moje zvědavost průzkumu hranic lidského těla je silnější, než moje touha po nesmrtelnosti. 


 A co vy? 

 Pořád se honíte za vzhledem? 

Velikost na úkor zdraví? 

 

Přeji vám hodně úspěchů při hledání své opravdové pohybové vášně a nepodléhání nátlaku společnosti. 

 

Jirka Kadeřábek

Over and out…   

JSOU BAREFOOT BOTY VHODNÉ DO MĚSTA?

Jestli jste si někdy položili tuto otázku, tak je to zřejmě proto, že se dokážete ztotožnit s myšlenkou, že chodit naboso je důležité pro zdraví a sílu našich chodidel, ale pouze v přirozeném prostředí. Zřejmě máte strach, že:

  • městský povrch a tenká podrážka není nejlepší kombinace pro bezpečí nohou
  • potřebujete měkkou obuv, nebo podpatek pro celodenní pohyb v cementově asfaltovém prostředí našich měst a vesnic.

 

Tak se pojďme podívat na tuto problematiku trochu blíže a snad vás tento článek přesvědčí, že městské prostředí je to nejbezpečnější pro chůzi v bosé obuvi ALE…

 

Nejdříve trocha vědy…..ach jó. 

Naše chodidla jsou neuvěřitelně citlivá a umožňují nám tak vnímat povrch po kterém chodíme. Převážně na základě těchto informací náš mozek rozhodne o technice chůze (délce kroku, došlapu apod.) tak, aby pohyb byl co nejbezpečnější, ale zároveň nás nestál moc fyzické námahy. Tak jsme evolučně naprogramováni od doby, kdy jsme se napřímili, začali chodit po dvou místo čtyřech, museli šetřit cenné kalorie a boj s gravitací tak nabyl nových rozměrů.    

 

Co to má společného s barefoot chůzí ve městě?

„FEEDBACK“ (zpětná vazba a reakce na podněty nejen skrze chodidlo).

Pokud je povrch tvrdý a styl chůze á la „nevědomé třískání chodidly do země“, mozek obdrží signál pozměnit techniku na kratší měkčí došlap, narovnat se, uvolnit apod. Pokud daný jedinec se třískáním chodidel tvrdohlavě pokračuje dál, dostaví se bolest, co má za účel vrátit nás do reality „co takhle kdybys dával bacha, jak chodíš?“. Tvrdý povrch je vůbec skvělý učitel a ne nepřítel chůze či běhu. Čím tvrdší povrch, tím lepší zpětná vazba a chyby v technice se tak dají snadněji pocítit a poupravit, jen mít tu schopnost vnímat.

 

Proč MÁ většina lidí problém vnímat, co se jim POD NOHAMI děje?

Naše města jsou stavěná tak, aby byla co nejbezpečnější a nejpohodlnější. Výsledek je však lenost a otupělost smyslů, jež si rychle navyknou na nudný jednotvárný předvídatelný pohyb po povrchu nekonečné varianty 90/180 stupňů. Jinak řečeno, během chvíle je město pro chodidla nudná záležitost. Naše hlavy tak přestanou vnímat, co jim nohy našeptávají.  Zároveň někteří z nás již ztratili schopnost vnímat svět skrze podněty od chodidel a jiní zase mají nohy přecitlivělé, což je obojí typické pro lidi, co přecházejí z tradiční obuvi na bosou obuv. To lze spravit jak cvičením, tak tím, že budeme chodit bez bot, alespoň nejdříve doma a potom i venku, aby si nohy zvykly na různorodost povrchů a mozek dokázal interpretovat informace, jež se mu nohy snaží sdělit.

 

Existuje vÝjImka, kdy tenká podrážka barefoot obuvi vE městě nemusí být nejlepší řešení?

Ano. Pokud uhodí velké mrazy anebo naopak letní slunce rozpálí asfaltový povrch, tak je podstatnější nenechat nohy zmrznout/upéct, ať už tím, že si do bot dáme vložku, nebo zvolíme model s tlustší podrážkou, abychom tento efekt zmírnili. Technika bude malinko trpět, jelikož zpětná vazba od chodidel bude neúplná, ale nohy přežijí tuto zkoušku, která je spíše výjimkou než pravidlem, obzvlášť pro české městské prostředí.

    

Paradox barefoot bot ve městě

Sečteno a podtrženo, barefoot boty do města jsou bezpečnější než do přírody, jelikož mozek+tělo má tendenci lenivět skrze dojem měkkého pohodlného prostředí pod chodidly (tráva, hlína, písek, štěrk, apod.), což je i jeden z argumentů proti výrobě bot na tlusté měkké podrážce. POKUD lidé budou věnovat pozornost a reagovat na signály (FEEDBACK), jež jim nohy dávají, jejich chůze ve městě bude nejen záživnější, ale i bezpečnější než v přírodě, kam se vydáváme za zážitky, ne za pocitem pohodlí a bezpečí chodidel.  

 

A co náš ještě čeká z tématiky barefoot obuvi?

  • Běhaní v barefoot botách?

  • Jsou barefoot boty vhodné pro děti?

  • Výhody barefoot bot oproti klasickým botám?

  • Cviky pro obnovu funkce chodidla?  

 

Přeji příjemný jarní start, ať už rádi chodíte ve městě či přírodě.

Jirka (Legendary Born to run coach)

Over and out…

 

JAK CHODIT V BAREFOOT BOTÁCH?

Nejdříve mi tato otázka přišla směšná a zbytečná, než jsem si (skrze zkušenosti s učením běhu a pohybových základů) uvědomil, že v mnoha případech, něco tak jednoduchého, jako je chůze, je v dnešní době také problém. V barefoot botách se chodí stejně jako naboso, ALE... 

Někteří z nás již ztratili tuto dovednost, nebo její části, tak i po přechodu z tradiční obuvi na bosou, najednou vidíme X variant chůze. Navíc se do toho ještě připletou fámy a mýty skrze média o tom, co je zdravé/přirozené a člověk najednou neví, co je pravda a co lež.

 

„Že bychom zapomněli chodit??? no minimálně v tom máme zmatek.“

 

Proto se v tomto článku podíváme na jednotlivé fáze chůze a vysvětlíme si, proč se tak děje, abychom s každým krokem chodidlům dopřáli to, co potřebují ke svému zdraví, síle a nezapletli si přitom nohy. Záměrně se vyhnu příliš vědeckým výrazům a vysvětlením, ať to ve zdraví dočtete až do konce a můžete sami posoudit, jak vaše technika chůze obstála v tomto testu.

 

 

Počáteční kontakt - došlap paty

Ano, první fáze kroku je skutečně kontakt paty. Ano, i v barefoot botách. Je třeba rozlišovat mezi technikou chůze a běhu. Nevím, kde vznikly fámy o došlapu na přední část chodidla při chůzi. Člověk se vyvinul k došlapu přes patu, jelikož je to méně energeticky náročné s relativně malým rizikem (došlap z malé výšky+rozložení váhy na obě nohy). Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od dnešní doby, dostatek kalorií pro každodenní činnost byla před tisíci lety výjimka, ne samozřejmost. Proto technika, která šetří energii, je z evolučního hlediska vždy přijatelnější a lidé se podle ní vyvíjeli. Avšak v momentě, kdy se rychlost chůze zvyšuje, přejdeme raději na techniku běhu a došlap přes špičku, nebo neutrální došlap (ač je tato strategie až o 70% více energeticky náročnější), jelikož v tu chvílí už pracuje chodidlo s 2.5 násobkem lidské váhy a riziko zranění se zvyšuje. Proto při běhu měníme vyšší kalorickou náročnost za menší riziko zranění a to vysvětluje, proč jsme schopni také ujít větší vzdálenosti, než uběhneme.

- Porovnání síly narazu chodidla při chůzi 1x  s během 2.5x (BW - váha těla)

Ještě jeden příklad, kdy našlapujeme přes špičku místo přes patu je při chůzi, když si nejsme jisti, jestli je povrch zpevněný/bezpečný, a tak přes špičku opatrně zkoumáme, zda-li můžeme přenést svoji váhu na chodidlo např. přechod kamenitého potoka, nebo v noci přes rozházené hračky v obýváku.       

 

Celá noha na podložce - Mezistoj

Tohle je fáze kroku, která vyžaduje stabilní zdravé chodidlo a důvod proč široké boty + tvar chodidla, jež využívají co nejširší plochy chodidla (včetně palce) jsou tak důležité. V této fázi jsme na jedné (opěrné) noze a opačná strana je ve fázi švihu. Ač nás energie pohybu tlačí v před (a tím nám usnadňuje boj s gravitací - vyvažování), tak stabilita chodidla, dobré držení těla, uvolněnost bude hrát svou roli v kvalitě vaší chůze a síle nárazu při došlapu.  

 

 

Odraz - Konečný stoj

V této fázi je krok dokončován a rozhodujícím prvkem je stabilita a flexibilita prstů na noze a schopnost opřít se o palec. Většina lidí, co nosí tradiční obuv, nemá možnost využít této fáze kroku a mnozí, jež si oblíbili bosou obuv, již zapomněli, jak krok dokončit, nebo hůře - tuto funkci ztratili. Jestli bych mohl mít jen jedno přání, tak je to to, aby se každý zaměřil na tuto fázi kroku, jelikož v ten moment došlapuje opačná noha patou na zem a síla otřesu došlapu se tak dá výrazně snížit.

 

 

Švih

Jakmile noha opustila zem, následují fáze zrychlení - mezišvihu - zpomalení, kdy se noha přesune zezadu vpřed a celý cyklus se opakuje.

 

JAK TO TEDY MÁ VYPADAT?

 

A to je všechno?

Ano, není a nemusí to být nijak složité, ale to neznamená, že nejsme schopni to zmršit: 

KDO ZÍSKÁVÁ VÍCE INFORMACÍ A POUŽÍVÁ CELOU PLOCHU CHODIDLA?

  • Málokdo dnes používá ruce při chůzi, jelikož je máme v kapsách.
  • Držení těla je tragické (bolest v zádech), kvůli naší posedlosti s mobilními telefony (skloněná hlava).
  • Navíc, někteří z nás již ztratili schopnost vnímat bolest od chodidel a tak nadále dělají příliš dlouhé kroky (dupání - ano i v bosých botách).
  • Zablokované kotníky způsobují vytočená chodidla a chůzi jako kačer.
  • Z podpatků máme zkrácené Achillovy šlachy (rozsah pohybu kotníku) a návyk přesouvat váhu na paty, když jsme ve stoji. 
  • Flexibilita prstů je dávná minulost jakož i schopnost opřít se o palce na nohou (rovnováha-stabilita) atd.

Je potřeba si uvědomit, že bosé boty jsou nástroj (podstatný) pro obnovu zdraví chodidel a tento nástroj se musí správně používat. Stejně tak jako Wilson Pro Staff RF97 ze mne neudělá Rogera Federera, pokud nezlepším svoji techniku úderu.

 

A co náš ještě čeká z tématiky barefoot obuvi?

  • Jsou barefoot boty vhodné do města?
  • Běhaní v barefoot botách?
  • Jsou barefoot boty vhodné pro děti?
  • Výhoda barefoot bot oproti klasickým botám?
  • Cviky pro obnovu funkce chodidla a lepší techniku chůze/běhu?  

 

Schválně se někdy zastavte a podívejte se kolem sebe, jak druzí chodí a jak by obstáli v tomto testu. Kdysi byla chůze přirozená, dnes již tomu tak není. Dost pravděpodobně uvidíte mnoho její verzí, kde se tělo snaží vykompenzovat to, co ztratilo, a nebo člověk je tak zaneprázdněn rozptylováním, že si ani neuvědomuje, jak se svými chodidly zachází.

 

Jirka (legendary Born to run coach)

Over and out…

KABO 2017

Tento příspěvek je rozbor a moje reakce na nedávno publikovaný článek, jež se objevil na stránkách www.bvv.cz. Moje trenérské zkušenosti a vědomosti v tomto odvětví mi umožnují vidět nesmyslnost předložených faktů, které pramení z nepochopení problematiky obnovy zdraví chodidel. Myslím, že toto zastrašovaní lidí je pouze reakcí na vzrůstající oblíbenost těchto bot a obavy z toho, že lidé začnou vidět skrze mýty a fámy, na kterých je klasická výroba obuvi založena.

kabo.jpg

Článek lze najít zde:  http://www.bvv.cz/styl-kabo/aktuality/ortopedi-varuji-barefoot-obuv-je-nebezpecny-reklam/


Původní článek:

„Prodejci barefoot obuvi prezentují chůzi naboso jako to nejpřirozenější a nejzdravější, co mohou lidé pro své nohy udělat. Boty s rovnou podrážkou o síle od 3 do 6 milimetrů nemají žádnou podporu nožní klenby ani patní tlumič, který by bránil přímému kontaktu s terénem, a jejich anatomicky rozšířená špička umožňuje prstům přirozeně se rozprostřít. Podle podiatrů je však cíleně opomíjen fakt, že chůze naboso ani barefoot obuv rozhodně není vhodná pro každého a za všech podmínek.“

Můj názor:   

  • Co se charakteristik barefoot obuvi týče, autor článku zapomněl zmínit flexibilitu/ohebnost podrážky, což je často opomíjená, ale podstatná, funkce obuvi pro zlepšení síly a stability chodidla.
  • Tvrdit, že barefoot obuv není vhodná pro každého a za všech podmínek je jako říct, že voda je mokrá, nebo oheň pálí. Ono nikdy nic není stoprocentní a všechno je škodlivé v nesprávném množství. To snad není ani potřeba říkat.
 

Původní článek:

  • „Chůze naboso ano, ale musí pro ni být vhodné podmínky, tj. měkký povrch bez chemického zatížení, protože chemické sloučeniny se vstřebávají kůží. Takový povrch je u nás obtížné najít. Ale především chodidlo musí být zdravé, bez poklesu klenby, deformit apod.,“ zdůraznil známý brněnský ortoped a podiatr Vladimír Holoubek. Chůzí naboso podle něj může uživatel poškodit celý organismus, protože problém se řetězí a stav nohou má vliv na vývoj dalších etáží pohybového systému. „Nabídka ultratenkých bot se paušalizuje pro každého, ale taková bota rozhodně není pro všechny, je pouze pro zdravé jedince a zdravou nohu. Ale kdo v naší populaci to je, když studie ukazují, že 95 procent dětí nastupujících do první třídy má funkční vady v oblasti nohou a pohybového systému? Mám dětské pacienty s následky nošení těchto bot. Došlo u nich k rozpadu kosti v oblasti paty následkem naprosto nevhodných tvrdých došlapů,“ dodal Vladimír Holoubek.“

můj názor:       

  • Rizika chůze v bosé obuvi jsou minimální a to především v porovnání s běžnou obuví. Jediné riziko infekce nastane, pokud je narušena pokožka chodidla (čemuž lze předejít nošením bosé obuvi). I tak bych nestrašil lidi báchorkami chemického zatížení, jelikož denně toto riziko dobrovolně podstupujeme skrze naše ruce a pokožku, tak proč pro nohy je to špatné a pro zbytek těla ne?
  • A hledat ideální podmínky pro bosou chůzi? Člověk pracuje s tím, co má k dispozici ve svém blízkém okolí, aby dopřál nohám volnost. Doma nebo v parku, v přírodě, kde je riziko infekce minimální, proč ne? Vždyť to je krásná svoboda projít se po trávě naboso. Proč by si to měl někdo odepírat?   
  • Ano ideální stav je zdravé chodidlo, ale kdo už o své zdraví chodidel přišel, tak by se měl skrze bosou chůzi nebo chůzi v bosých botách, rehabilitační cvičení apod. postupně propracovávat k obnově tvaru a funkce chodidel.
  • Boty jsou pouze nástroj pro zachování nebo zničení chodidel, jak se bude tento nástroj používat, záleží na uživateli a jejich schopnosti vnímat, co se jim děje pod nohama a na základě těchto podnětů, přizpůsobit styl chůze.
  • 95 procent dětí nastupujících do první třídy má funkční vady v oblasti nohou a pohybového systému. Tohle je sice smutná a strašidelná statistika, ale trochu vytržená z kontextu. V době, kdy děti jsou obouvány do nevhodných bot, bačkůrek, elastických ponožek od raného věku + mnozí nemají dostatek svobody pohybu (motorický vývoj) a z převážné části se ‚pohybují‘ v umělém prostředí (velko)města, mne však nepřekvapuje. Pokud chodidlo nemá svobodu pro uchování tvaru a zatížení pro posílení svalů, šlach a kostí tak, aby mohlo zesílit a uchovat si svoji funkci, tak se není čemu divit. Viník není bosá bota, ale její uživatel a v případě dětí bohužel jejich rodiče, co boty, mnohdy v dobré víře (že kupují zdravotní obuv) dítě do těchto bot obuli. Nelze čekat, že napravím zničené nohy do původního stavu 5 vteřin po zakoupení bosých bot.
 

Původní článek:

„Uživatelé podle podiatra podléhají nákladným reklamním kampaním, protože barefootová obuv stojí třeba dva a půl tisíce, ale její výrobní cena se pohybuje do sta korun. Určitě by ji spotřebitelé neměli nakupovat na internetu, ale ve specializované prodejně s odborným personálem. Opatrní ovšem mají být i prodejci, kteří by měli umět posoudit, pro koho je taková obuv vhodná, a mít dostatek odborné erudice na to, aby si za tímto rozhodnutím stáli i právně, protože jinak se vystavují nebezpečí žaloby.“

Můj Názor:

  • Pokud nemá zákazník zkušenosti s výběrem typu a velikosti bosé obuvi, tak by rozhodně měl navštívit kamennou prodejnu, jelikož každá noha je originál a informace na internetu ohledně používání/vhodnosti bosé obuvi jsou mnohdy (skoro vždy) pouze technického charakteru. Recenze a doporučení jiných uživatelů neobchodního charakteru jsou čistě osobní a založené na jejich přesvědčení a víře, než vědecky podložených studií.
  • Ano, tyto boty jsou prozatím dražší než klasická obuv (výrobní cena zdaleka není do sta korun), ale vzhledem k jejich charakteristice druhu podrážky i vnitřní konstrukce je netřeba (a to především u dospělých) je tak často měnit, jako "komfortní obuv". Klasické boty se často ošoupají na jedné straně podrážky nebo podpatku, čímž změní postavení chodidla i stabilitu kroku. Avšak většina lidí tyto boty nosí nadále, jelikož "ještě chvíli vydrží", až to skončí bolestí a zraněním. Je to na každém, jak naloží se zdravím svých chodidel. Já osobně radši zaplatím cenu bot, než cenu zdraví, ve víře, že mne doktoři napraví.
 

Původní článek:

  „Na semináři přednášel také pražský ortoped Michal Matějíček a tajemnice pořádající České obuvnické a kožedělné asociace Vlasta Mayerová, která přítomným obchodníkům s obuví představila novou značku kvality „Komfortní obuv“.        

můj názor:

  • „Komfortní obuv“ – pokud tím autor myslí tradiční obuv, tak je to opět krátkodobé pohodlí za dlouhodobé problémy. Takový gauč je taky komfortní, ale pro zdraví našich zad není zrovna prospěšný při častém a opakovaném používání.

Pár slov na závěr

Tak tohle je i na mne silné kafe. I když mojí největší zálibou je učení základních pohybových dovedností a techniky běhu, rozhodl jsem se vložit do této debaty, jelikož mi není lhostejné, a trochu mne znechucuje, co se v obuvnickém průmyslu děje pro potlačení tohoto hnutí, jež se nikomu nevnucuje, nýbrž poskytuje lidem alternativu v rozhodování.   

Chůze je jedna z nejběžnějších a nejpřínosnějších forem pohybu, pokud není funkce a tvar chodidel ovlivněn výběrem nevhodné obuvi. 

 

"Existuje snad argument proti volbě silných, flexibilních a stabilních chodidel?"

 

V následujících článcích se proto zaměříme na tyto témata, která vám snad umožní lépe využít a pochopit potenciál bosých bot bez zbytečných chyb:

 

  • Jak chodit v barefoot botách?
  • Jsou barefoot boty vhodné do města?
  • Běhaní v barefoot botách?
  • Jsou barefoot boty vhodné pro děti?
  • Výhoda barefoot bot oproti klasickým botám?
  • Cviky pro obnovu funkce chodidla?  

 

Prozatím se loučím a přeji pohodové bosochození,

Jirka (legendary Born to run coach)

Over and out…

Návrat do minulosti

Nejdříve tisíceré díky vám všem, kteří jste se v roce 2016 podíleli na rozšíření myšlenky Revolution Movement. Jsem nesmírně vděčný za to, že jste obětovali svůj čas a energii, abyste si vše vyslechli, a připojili se k poslání, za které jsem se rozhodl bojovat. Dali jste mi možnost vás učit a poznat, a to je pro mne nejcennější dar. Všeobecně mezi studenty panuje názor, že to jsou právě oni, kdo se učí, ale já to mám opačně. Každý z vás je pro mne unikátní hádankou a důvodem, proč se nepřestávám vzdělávat. I nadále naše výuka bude probíhat jen v malých číslech, abych vás mohl zavčas opravit či povysvětlit co a jak a proč, abyste zbytečně nemarnili své úsilí.

Všichni jste jedineční lidé s obrovským pohybovým potenciálem. Váš osobní růst, čelení strachu a hledání kombinace, jak vám pomoci při překonávání té další… a další… a další překážky je to, co mne na této práci baví nejvíce. Tohle je složitá doba a myslím, že jsme dávno překročili práh, kdy stačilo nechat roky nic nedělání plynout bez následků na zdraví. A tak se moje metody mohou zdát některým nováčkům extrémní a divné, ale to už je vaše rozhodnutí, zda jim dáte možnost prokázat svou hodnotu, nebo si najdete vlastní cestu, jak čelit nástrahám života v moderním světě. Já vám i nadále formou kurzů, pobytů, videí i psaní blogu, budu přinášet informace a motivaci, jak plavat proti proudu nemoci, bolesti, pohodlí i lenosti.

Dříve nebo později zjistíte, že od teď až do smrti, nelze uniknout realitě lidské existence. Jste duše uzavřená v těle člověka, a čím lépe se naučíte poznat tento nástroj a zlepšit jeho kapacitu, tím hodnotnější bude váš život. Já pouze vytvářím prostředí a směruji vás zpět na cestu zdraví, ale zbytek je ve vašich rukách a to vyžaduje čas a námahu. Aneb slovy mého hrdiny Bruce Leeho:

„Poznat sám sebe je práce na celý život a proto již nepromarním jediný den.“

Přeji vám krásné Vánoce a šťastný vstup do roku 2017,

a doufám, že se naše dráhy opět zkříží

Jirka K.

 


Co pro vás připravujeme pro rok 2017?

 

osobní trénink.jpg

PRAHA:

Ranní 7.00 – 8.00 Skupinové Lekce Praha Sokol Libeň

  • Út + Čt Leden – Únor (Obsazeno)
  • Po + St Leden – Únor (6 volných míst)
  • * REGISTRACE ZDE *

 

MLADÁ BOLESLAV:

Den otevřených dveří + zkušební lekce pro zájemce o večerní kurz 

  •  Pondělí 02. 01. 17 od 18.00 - 19.00 (Max. 8 lidí)
  •  Pátek 06. 01. 17 od 18.00 - 19.00 (Max. 8 lidí)

*** Rezervujte si místo:

 

Nový večerní kurz 18.00 – 19.15 Ml. Boleslav Skupinová Lekce:

Po + Čt Leden – Únor (6 Volných míst)  * REGISTRACE ZDE * 

 


Více už toho do příštího VÍKENDOVÉ NAUČNÉ POBYTY V JIZERSKÝCH HORÁCH

*Registraci spustíme v Lednu 2017 a více info ohledně struktury výuky, postupně poskytneme na našich stránkách a v newsletteru. 

  • Duben – Flexibilita a protahování - Principy a technika pro zlepšení držení těla, uvolnění svalového přepětí, svoboda pohybu, úleva od bolesti a vykompenzování věčného hrbení a sezení na zadku.   
  • Květen - Running iQ1 – Náš první půlroční slet za účelem zlepšení běžecké techniky, regenerace apod. podle Borntorun.com metodiky pro minimalizaci zranění i lepší výkonnost.
  • Červen – Movement iQ1 – Základy všestranného pohybu podle metodiky Movnat.com
  • Červenec – Koncept Pohybové Hry – Pro rodiče, učitele tělocviku, trenéry apod.
  • Srpen – Movement iQ2 – Pokročilý zručný pohyb podle metodiky Movnat.com
  • Říjen – Running iQ2 – Náš druhý slet pro překontrolování a novou diagnostiku, rozvoj techniky a příprava před započetím zimního tréninku.  

     

+ Náš Exkluzivní K2K Trail Race:

Září – uvidíme, zdali se nám podaří začlenit lukostřelbu do našeho 2. ročníku pro vytvoření letní alternativy biatlonu. Předběžné kategorie budou půlmaraton, maraton a ultra 50km.       

 

Více do 2017 už nevmáčkneme, jelikož kvalita zážitků a výuku každého z vás je pro nás nejdůležitější. Pro ty, na které se nedostane jsem začal tvořit na našem YOUTUBE archiv všeho co učíme: 

  • Movement iQ (vše co se vztahuje k výuce pohybového cvičení)
  • Running iQ (o technice běhu, motivaci, regeneraci apod.)
  • Z(a)tracené Stezky (moje běžecké putování za přírodním kouzlem čech a hledání těch nejkrásnějších cestiček, mapy a popis trati na webu)

 

Tak koukejte dobít baterky přes Vánoční pauzu ať můžeme v lednu vyrazit plnou parou vpřed,

Díky a zas brzo na viděnou,

Jiri Kadeřábek

over and out...

Luna Sandals - Leadville Pacer

Ve stopách indiánů Tarahumara

Možná jste si přečetli Born to run (Zrozeni k běhu) a nebo jste zahlédli na ulici člověka v divných sandálích. Doba se mění a sandále už nejsou jen obuv pro důchodce a vyvalování na pláži, ale začínají se stávat akceptovatelnou módní alternativou k tradiční obuvi. Poslední dobou se někteří běžci rozhodli vyzkoušet, jaké to je kráčet ve stopách tarahumarských indiánů a tak začal fenomén běhání v sándálích nabírat na obrátkách. Avšak většina z nich si nemůže pomoct a věčně srovnávají boty se sandále. To je pochopitelné a zároveň blbost. Kdo začne běhat v sandálích, tak to dělá pro svobodu chodidel, dobrodružství, rebelství, praktičnost a radost z pohybu, a ne pro extra ochranu chodidel a výkonnost.

Já zůstávám věrný značce Luna Sandals. Nejenom, že tohle hnutí odstartovala, ale taky proto, že je podle mne vyrábějí nejkvalitněji, i když na trhu jsou už i jiní výrobci (Mountain Goat, Xero, Bedrock atd.). Kdybych měl vlastnit jen jeden pár obuvi, tak si vyberu tlusté sandále a budu vysmátý po celý rok. A tak mi nedávno, v obálce ze Seatlu, dorazil můj třetí pár a zřejmě ne poslední. Je na čase zjistit, jak se liší od těch ostatních, co již vlastním (Luna Venado MGT a Luna Mono Pittards) a jak se s ním žije a hlavně - běhá.

Nejprve musím vychválit zákaznický servis Luna Sandals. Měli se mnou velkou trpělivost při vybírání správné velikosti a byli i ochotni vyříznout mi speciál na míru. Nakonec to nebylo třeba a za příplatek 20$ jsem si vybral model Leadville Pacer velikost 44 D (širší varianta). Nevím, zda-li na českém trhu bude možnost zakoupení širší varianty, ale pro ty z vás, co milují Luny stejně jako já a mají velkou tlapu, věřte, že ten rozdíl o půl centimetru stojí za příplatek. Za necelý týden byly sandále na Ruzyni a po celním doplatku 800,- Kč, jsem je přebíral od FedEx řidiče. Takže celkové náklady vyšly na 3000,- … oooooopsy! Pokud chcete ušetřit, tak bych se nejdříve radši pozeptal u česká distribuce Luna Sandals .

Luna Sandals má pro vaše potřeby na výběr spoustu modelů a všechny mají něco do sebe, takže proč jsem zvolil tento kousek:

  • Leaville Pacer je tenčí verze modelu Leadville Trail. Já jsem teď ve fázi rozvoje běžecké techniky a tak jsem chtěl dostatečnou tloušťku pro pocit bezpečí, ale né zase moc kvůli ztrátě zpětné vazby.  
  • Vzorek této podrážky je ideální pro moje tréninkové prostředí - asfalt, štěrk, luka a lesy.
  • Gumová část pásku, co obepíná patu - Performance Lace - drží jak přibitá. 
  • Pásky na suchý zip okolo kotníku (Tech strap) jsou v ceně a dodávají pocit bezpečí při seběhu a na svahu.
  • MGT stélka, na rozdíl od kožené, neklouže ani v dešti a sněhu.

 

No a co si teda o nich myslím???

G0390419.JPG

Leadville Pacer jsou klasické Luny. Vše, co jsem měl rád na předchozích modelech a o trošku lepší. Směs Podrážky Vibram Italy je mnohem lepší, než u modelů Venado nebo Mono s americkou směsí. Nejen, že je odolnější, flexibilnější, ale hlavně působí tenčím dojmem, v porovnání s 2mm tenčími Venady. Spousta zpětné vazby od chodidel pro zlepšení vaší techniky a vzorek je agresivní tak akorát, i když v nich občas chodím na asfaltu a betonu, nikdy mne neštve a zároveň mám jistotu, že když už se konečně vypletu z betonové jungle do přírody, nebude z výběhu lekce bruslení. Jediné, co bych tomuto vzorku vytkl je, že podzimní bláto se na podrážku dost pevně přilepí, samo se neodloupne a má tendenci působit jak přísavka při každém dalším kroku. Prozatím to řeším tak, že běžím hned vedle stezky po trávě. Jinak v lesích paráda a samozřejmě si dává člověk automaticky větší pozor, když nemá vršek chodidla chráněný. Jako vždy si budete v Lunách chvilku zvykat a hrát si s nastavením pásků, ale jakmile najdete to vaše, tak už to nebude potřeba řešit. Co však potřeba řešit je - kam vás zanesou a jaké vzpomínky s nimi zažijete. 

 

MGT (Monkey grip technology) to u mne vyhrává na plné čáře. I když mám model Mono s koženou stélkou, na běhání to není. Takže z hlediska praktičnosti a stability, bych pro běhání vždy volil MGT. Jinak páska okolo chodidla při správném seřízení drží jak přibitá. Pokud se však chystáte na něco monstrózního, jako marathon a ultramarathon, tak věřte, že bude ke konci dřít, obzvlášť pak, pokud se někde namočí. Zároveň - po doběhu pásek dlouho vysychá. Avšak při tréninkových vzdálenostech to není žádný problém a klidně s chutí vymeťte každou kaluž.

 

"Už jsem zmínil, že ponožky nejsou třeba a bahenní zábal je v ceně?" 
 

Hodnocení:

Luna Leadville Pacer

4.5 / 5 

Pokud to jsou vaše první sandále tak POZOR. Přechod z bot na sandále je potřeba nepodcenit. Běhání v sandálích je úžasné až tehdy, když jsou na to chodidla připravená (silná a zdravá). Podle mne je to pocitově nejblíže k běhání úplně naboso, a už jen pro ten požitek z běhu, ranní rosy na chodidlech, by si každý měl dopřát alespoň jeden pár. Takže děkuji vám Luna Sandals za další přiživení mojí sandálové závislosti, za skvělou péči o zákazníka, díky že vyrábíte širší varianty pro bigfooty jako jsem já a těším se na vaši 2017 kolekci. Podle prvních fotek to vypadá, že cesta hledání nejlepšího designu sandálů ještě nekončí a že moje kolekce se bude pravděpodobně rozrůstat. Možná Oso flaco 2.0?

 

KOLEKCE 2017

→ ZDE

 

Tak ať vám to běhá a přeji spoustu krásných cest a zážitků.

Jiri (Legendary Born To Run Coach)

Over and out…  

 

Vivobarefoot Primus Trail FG

Návrat na výsluní

Tak jsme se konečně dočkali. Vivobarefoot vyslyšelo nářky nás všech zapálených běžců a vyrobilo nám botu, co obstojně zvládne každý terén. Je na čase zjistit, jestli tohle je propadák ve stylu „umím od každého trochu, ale dohromady nic“ anebo hit letošního podzimu.

3 týdny testování, všechny možné terény (poušť nepočítám) a myslím, že pro vás máme dobré zprávy. Tak si je pojďme představit.

 

Primus trail FG (Firm Ground) je kompletně předělaná bota, která se výrazně liší od svého předchůdce Primus trail a je to první model od Vivobarefoot, co byl intensivně testován tak, aby uspokojil všechny běžce, co chtějí nejen prostornou botu, ale i odolnost a výkonnost.

 

Tak začněme tím nejdůležitějším a to je podrážka Firm Ground. Zpětná vazba, flexibilita, tvar – tohle vše je to, co od Vivobarefoot očekáváme a co na jejich botách milujeme. Tloušťka 5,5mm, sklon pata/špička 0mm, dostatek propriocepce a pohodlí i na horších štěrkových cestách. Na závody bych možná zvolil jinou obuv, s tlustší podrážkou, jelikož na hodně kamenitém terénu budete muset trochu zpomalit, protože když nevychytáte dopad chodidla, tak vás to dost bolestivě vytrestá. Každopádně jako tréninková bota to nemá chybu. Podrážka má výbornou přilnavost a stabilitu, obzvlášť pro pohyb vpřed i na mírném sklonu. Na větším sklonu nebo hodně blátivém terénu to bude trochu klouzat do strany. Zároveň na kořenech a mokrých kamenech budete muset být ostražití. Kdybych měl navrhnout řešení tohoto problému, tak bych zkusil vyměnit Y profil kolíků za X. Jinak na rozdíl od předchozího modelu, tahle podrážka funguje jak na silnici tak na sněhu, blátě, jehličí apod., a co se mi libí nejvíce je, že bahno se na podrážku nelepí a tak na konci běhu nebudete mít cihly na nohou.

Co se tvaru bot týká, myslím, že šířka uspokojí většinu zákazníků, bohužel já jsem náročný a potřeboval bych 0,5cm širší (ve špičce), obzvlášť tehdy, když si člověk vezme tlustší ponožku. Nezbývá než doufat, že se vzrůstající popularitou této značky se brzy dočkáme i možnosti výroby širší varianty, jako třeba nabízí New Balance. Nové šněrování mi ze začátku nepřirostlo k srdci, ale už si zvykám. Když člověk proletí nějakým křovím, tak už nemusí mít strach, že se zuje. Zesílená ochrana špičky i síťový materiál, vpředu a po stranách, fungují úžasně. Už se nezastavuji při každém náhlém setkání s ostružiníkem, abych se ujistil, že boty se nerozpáraly. Co bude potřeba dokoupit, je dobré merino ponožky na zimu, jelikož boty jsou sice z kolekce podzim/zima, ale jsou opravdu prodyšné. Jinak bota je skutečně lehká a pohodlná i na delší výběhy. Pokud máte dostatečnou kapacitu, nebojte se dát jim zabrat.

Se mnou už tyhle boty zažily několik dobrodružství. Vždy přidávaly na kvalitě okamžiku, než že bych cítil, že mne nějak omezují. Teď, když narazím na nějakou zkratku i cestu necestu, už se nemusím bát ji prozkoumat. Stejně tak, jako tomu bylo při putování po Jizerských horách pro přípravy našeho závodu, výběhu na Černou horu, prozkoumávání místních lesů nebo procházky na lukách. Vždy jsem cítil, že tohle je ideální kompromis pro běžné české přírodní prostředí.

 

Hodnocení:

  Primus Trail FG  

  4/5  

V poslední době to s produkty Vivobarefoot bylo trochu nahoru dolu, ale letošní podzimní kolekce 2016/2017, a obzvlášť ta běžecká, konečně vypadá na návrat na výsluní.

 

Pro ty z vás, co chtějí jednu zdravou běžeckou botu na všechno terénní šílenství, tento model vás rozhodně nezklame. Pro ty, co upřednostňují hodně blátivý, podmáčený, zasněžený povrch, tak bych radši volil model SG. 

 

Jiri (Legendary Born To Run Coach)

over and out.....

  

Středočeský kraj - Brodce (Prototype X1) 15Km

Začínáme seriál trailových z(a)tracených stezek pro všechny, co rádi bloudí přírodou. Je na čase vytáhnout paty z domu, jelikož sezením na zadku opravdové dobrodružství nezažijete.

 

Prototype X1 - Brodce -Středočeský kraj  

(Kvalita zážitku 3/5) 

15 kilomoterová okružní trasa ve vesničce mé střediskové. Na podzim jsou tady lesy kouzelné a pokud máte dostatečnou kapacitu, tak se vám i divoká prasata budou vyhýbat. Nejlépe brzy z rána zaparkovat ve Vodičkově ulici a hurá na to, podél Jizery směrem na Dražice. Asfaltu se sice nevyhnete, ale cesta je převážně měkčí kombinovaný povrch. Žádné šílené stoupáky a jednoduchý terén i pro začátečníky.

 

MAPA TRATI PRO SNADNĚJŠÍ NAVIGACI ZDE

Příště se vydáme do Nemyslovic na 20km okružní trasu. Já tam ještě nebyl, ale všechno je jednou poprvé. Kdyby se vám nechtělo v neděli ráno spát, tak se můžete přidat.

Jiri the Legend

over and out..... 

K2K Trail Race Víkend

* Očima organizátorů *

Je to horská dráha, když se dva a půl měsíce člověk připravuje a za 4 hodiny je po všem. Naštěstí vše dopadlo tak, jak jsme chtěli a tak se pojďme vrátit hezky na začátek víkendu.

V pátek, po brzkém budíčku a naskládání věcí do valníku, aby Fabie nepraskla ve švech, jsme opět ve třech zamířili do Jizerek. Cesta byla poklidná a junior si spokojeně chrněl až do Jablonce. Vše klapalo nad očekávání. Když jsme míjeli Lučany, kde jsme vyzvedli pečené dárky pro naše vítěze, nevěděli jsme, zda-li mít radost ze slabé sněhové nadílky, nebo strach. Po projetí lesní cesty na hranici Karlova jsme ještě zdařile poslali auto na ledovce a sněhu do příkopu. Nic hrozného, jen trochu adrenalinu místo ranní dávky kofeinu. Na místě činu jsme byli něco málo po 9 ráno a začaly přípravy, jelikož pátek byl ve znamení značení.

 

 Jirka a Ivan v akci. To bylo ještě světlo.

Jirka a Ivan v akci. To bylo ještě světlo.

V 10.00 jsme se vydali na první metry naší tratě. Vybaveni vším možným a připraveni na dlouhou procházku, jsme vystoupali do prvního kopce. Jelikož jsme si nebyli jisti, co vlastně děláme, tak jsme se ze začátku vyřádili, možná až příliš, na každé značce, jak na hodině výtvarného umění. Po hodině a půl jsme našli určitý systém značení a roli pro každého člena teamu. I když počasí bylo celkem příjemné, údaje z našich sporttesterů nás trochu mrazily. Naše průměrná rychlost 25 minut na kilometr - to neznělo zrovna vlídně, a když jsme dali naše matematické hlavy dohromady, zjistili jsme, že časově máme co dělat, abychom to ještě v pátek vše stihli. Nakonec nám zabralo připravit 20km trati (vyčistit a označit) téměř 8 hodin a tak jsme se v 18.00, za světla jediné čelovky, dopracovali až na konec trasy u vily Tichá říčka. Pozitivní zjištění bylo, že na trati jsme nenarazili skoro na nikoho, kdo by mohl zhatit naše značící úsilí a tak, až na pár sklouznutí a kručení v břiše, to bylo krásné poklidné bloudění v Jizerských horách. Okolo 20.00, po důkladném otestování pozávodního guláše, dorazili naši první závodníci, co se rozhodli využít možnosti přenocování, a jelikož jeden z nich vyhrál tento 1.ročník, tak třeba přenocovat na místě činu, byla ta správná závodní taktika. Po doladění posledních detailů a zaslání informací o stavu trasy závodníkům, už zbývalo jen vytuhnout……. a že to po dlouhém dni příprav, šlo celkem samo….asi ten horský vzduch.

 

 Předstartovní info a nervozita. 

Předstartovní info a nervozita. 

Sobota ráno začala přesně podle plánu. Stihli jsme si dát v klidu snídani, obsluha občerstvovačky dorazila včas, závodníci byli taky dochvilní, Jiřík naskočil na elektro-kolo, aby zkontroloval značení a přesto že jsme se sluníčka nedočkali, tak alespoň nebyla mlha. Po pár technických informacích jsme naše nervózně přešlapující závodníky vypustili na trať a tak v 8.00 přesně odstartoval náš první závod, a že to byl závod i přes celkem malé startovní pole. Naivně jsme si dali načas, než jsme vyrazili k jednomu rychlému seběhu, kde jsme našim závodníkům chtěli pořídit pár akčních fotek, jen abychom zjistili, že tudy už všichni prosvištěli. Chvíli na to, nám Jiřík (údržbář závodní tratě)  volal, že právě kolem něj prosvištěl nějaký závodník …..prý co to tady máme za blázny, že tak letí. Naštěstí naše občerstvovačka byla v pohotovosti a nenechala se zaskočit. Tempo vedoucích závodníků bylo opravdu rychlé a to jsme jim do cesty postavili dost kopců, takže místo focení závodníků na trati, jsme uháněli zpět na základnu ohřát pozávodní guláš a čekat v pohotovosti na cílové čáře.

Dlouho to netrvalo, a jako netrpělivý odstřelovač jsem mohl pálit první snímky z cíle a současně žonglovat s foťákem a evidencí pořadí a času. Potom, co jsem si uvědomil, že když úspěšně proběhl první závodník cílem, trať tedy musí být dostatečně označená a nikdo by neměl bloudit, tak jsem si konečně oddychl. A pak se s běžci roztrhl pytel, až jich bylo opět 12. Někteří s úsměvem a jiní s odfrkáváním, každopádně žádné zranění nebo odstoupení. Potom přišlo na řadu gulášové doplnění energie, výměna názorů a dojmů, předávání cen, diplomů, medailí a regenerace u rozpálených kamen. Vše se to událo tak rychle, že ve 13.00 už byli skoro všichni pryč…..ano, skoro všichni, jelikož náš vítěz Petr se rozhodl svůj pobyt trochu protáhnout, asi aby mu nezakrněly nohy, a tak odpoledne ještě vyrazil na několika hodinový výklus. My byli rádi, potom, co jsme vše poklidili, že můžeme na chvíli lenošit a pak zašli osobně poděkovat našim dobrovolníkům, Jirkovi a Ivanovi, bez kterých by se tahle akce nekonala.

 Ivan - Náš průvodce jizerskými cestičkami.

Ivan - Náš průvodce jizerskými cestičkami.

 Jirka elektrický nabitý kontrolór trati.

Jirka elektrický nabitý kontrolór trati.

Ivan je člověk, na kterého, v současné době, jen tak nenarazíte. V pátek si bral již podruhé dovolenou, aby přijel za námi do Jizerek a pomohl nám připravit trať. V sobotu, chvilku po odběhu startovního pole, opět vyrazil po stopách našich závodníků, aby posbíral veškeré značení. V neděli si šel do Bedřichova zaběhnout 30km závod, asi aby nelenil. Takže nejenom, že trať naplánoval přesně podle mých požadavků, ale taky ji, společně s Jirkou, označil a uklidil - no, co na to říct?

 

 

Ivane, Jirko - děkujeme vám na tisíckrát!

--- FOTKY Z VÍKENDU ZDE ---

 

A tak zbývá už jen dodat, díky všem závodníkům, co se nenechali odradit studeným sychravým podzimem a rozhodli se přijmout naši K2K trailovou výzvu. Jsme moc rádi, že jste si trať užili a že vám chutnalo (pro jednou nebudeme jíst 5 dní v kuse guláš). Příští rok to trochu zpestříme a zkvalitníme, ale tento závod bude vždy o požitku z trati a méně o divadle okolo, jelikož těch z(a)tracených stezek není nikdy dost.

Byli jste všichni skvělí a tak, v roce 2017, zase na viděnou.

K2K Team over and out…

 

 

Valtice - 345 KM - Praha

Otevřená Zpověď Profesionálního Amatéra V.

(Video na konci článku)

Štafetový běh bylo to poslední, co jsem si chtěl tento rok zkusit. Vlastně, kdyby mě do toho kamarád nenastrčil, tak ani nevím, že se nějaké takové šílenství pořádá. Možná proto, že to bylo tak netradiční pojetí závodu, a že jsem nikdy nevyzkoušel běžet 3 úseky v určitém rozmezí, na omezeném množství spánku, i běžet uprostřed noci, o to víc mě to přitahovalo, a tak jsem na to kývnul.

Bohužel, asi týden před závodem jsem si nějak pochroumal achilovku, zřejmě díky mé experimentaci s obuví, ve které poběžím, nebo kvůli hrátkám s principem elastické energie. Ať už byl důvod jakýkoliv, náš původně plánovaný 12 členný team byl najednou v počtu deseti, a já jsem neměl chuť tu situaci ještě zhoršovat. Navíc to měla být společenská událost, tak jsem si naivně myslel, že to třeba nebudeme zase tak hnát. Zbýval mi týden na to dát se dohromady a tak jsem vysadil veškeré běhání a začal aktivně regenerovat a dal na modlení, že až vyběhnu, tak to poběží a ne jen půjde.

Večer před závodem, po úžasné cestě na D1, jsme se ubytovali nedaleko od startu, v místě, co kombinuje pohodlí přespání s vinným sklepem. Zbytek skupiny se rozhodl ten večer trochu protáhnout, možná proto, že ty prostory doslova vybízely k nějaké oslavě, a já padnul únavou za vlast. Asi tohle předstartovní soustředění už nezvládám jako dříve, nebo jsem příliš vděčný za každou klidnou noc. Vstávali jsme brzo ráno a jen co se rozlepily oči, vydali jsme se na startovní stanoviště.

Docela mě překvapilo množství teamů na startu i několik známých tváří a byl jsem rád, že my, ‚bezstarostný běhodálové‘ se startvním číslem 8, vybíháme mezi prvními. Takže jsme příliš neotáleli a za chvílí, rozděleni do tří aut, jsme vyráželi, nejdříve pospolu a pak jednotlivě, na určené úseky. Logisticky to nebylo zase tak hrozné, jak jsem čekal, a ani mi nevadilo tolik to řízení a to i přesto, že po ránu bylo nadlidské úsilí sehnat někde kvalitní kafíčko.

 

Můj první úsek byl číslo 7

Šťastná sedmička? No to bych asi netvrdil, ale nebyla to nejhorší, středně obtížná, 10km dlouhá trasa. Moje obavy nebyly způsobené nervozitou, ale spíše strachem ze stavu levé achilovky.

Závod jsme měli dobře rozběhlý, což znamená, že soutěžení vyměnilo společenský nádech akce. A tak jsem si nazul své Luna Venado sandále, a něco okolo 14:00 přebral štafetovou pásku, a doufal, že noha vydrží. První 3km byly celkem v pohodě, ale pak se achilovka ozývala čím dál víc. Ta bolest mě spíše rozptylovala, než by mne zpomalovala. Tak jsem se musel smířit s tím, že na tento závod půjde technika do háje a nohy to trochu odnesou. Opět bylo slušné vedro, ale na rozdíl od maratónu Českým rájem jsem byl lépe připraven. První úsek nebyl zrovna moc na kochání. Nejdříve klasická silnice, pak rozbitá asfaltová polní cesta, nově vyštěrkovaná silnice (což mi připomínalo nedostatky otevřené obuvi) a cyklostezka, kde lidé neměli dostatek energie, aby pohnuli řídítky do strany a tak jsem byl nucen trochu kličkovat. No řekněme, že když to bylo za mnou a předal jsem Alexovi štafetu, tak jsem zrovna nebrečel, že už je konec.

 

Můj druhý úsek byl mnohem zajímavější.

I přesto, že jsem protahoval unavenou nohu při každé příležitosti, brzy jsem zjistil, že tohle vyřeší jen klid, bohužel mě zbývaly ještě dva úseky. Na trať jsem vykulhával něco po 21:00. Po chvíli nohy pochopily, že ještě není po všem a nechaly mě běžet. Tentokrát jsem zvolil Luna Mono a běželo se mi mnohem lépe. Levá našlapovala přes patu a pravá neutrálně, ale rychlost byla dobrá. Moje nová čelovka byla naprosto skvělá. Počasí nám vyšlo vstříc, a jen co jsem se vymotal z vesnice příznivců heavy rockové hudby, byl jsem sám se sebou. Obloha plná hvězd mě doprovázela na mé 12km středně obtížné, něco málo přes hodinu, klidné cestě. Značení tratě bylo naprosto dostačující, ale i tak jsem měl strach, že minu nějakou odbočku a jen zřídka jsem si dovolil zvednout hlavu a kochat se nezkaženou noční oblohou. Byl to opravdu zvláštní pocit běžet si sám, uprostřed noci, pod otevřeným nebem, kde jediný hluk jde od vašich kroků, dýchání a občasného krkání od neúplně vytrávené večeře - játrové omáčky s rýží. Trať se natáčela, stoupala a klesala, ale převážně vypadala stejně, jelikož mlha mi nedovolila velký rozhled. A tak jsem běžel dál a dál, než jsem se 300m před předávkou, objevil v osvětlené vesnici, kde byl na řadě další člen posádky. „Tak tohle bylo fakt divný,“ řekl jsem si. Každopádně už vím, že pokud přes zimu nestihnu vecpat svoje běžecké kilometry do denního světla, tak to půjde i za tmy, a bude to mít svoje kouzlo.

Marek září nadšením po předání štafetové pásky.

Než jsme běželi každého poslední úsek, tak jsme si stihli omylem udělat exkurzi do Rakouska, ale nakonec jsme byli včas i na další předávce. Jakmile naše posádka odběhla své druhé úseky, zamířili jsme do odpočinkového stanoviště pro trochu spánku. Trocha spánku, tedy pro mne přesně 1 hodina a čtvrt to byla. Možná to bylo tou nabitou tělocvičnou nebo tím, že zbytek teamu se rozhodl proletět svými traťemi jak rakety, ale brzy k našemu malému nadšení jsme zase byli na cestě. Opět jsem vytahoval noční výbavu, jelikož z mé představy výběhu za východu slunce, byl najednou poslední noční úsek.

 

Můj třetí úsek měl být docela rychlých 10km.

V této fázi závodu moje nohy byly rády, že chodí, natož aby rychle běžely. To se však změnilo, když jsme zjistili, že jsme ve vedení. Další člen teamu se přiřítil na předávku a já vyrazil vpřed. Můj poslední úsek…hurá. Tak teď už se nemusím šetřit. Jelikož jsme byli lovená zvěř, tak jsem nasadil tempo, které jsem si říkal, nikdo na třetím úseku nebude mít chuť běžet. Ufuňený a unavený jsem se k překvapení dalšího člena posádky objevil na další předávce s předstihem a byl jsem rád, že to mám za sebou.

Opravdu jsem nezáviděl těm, co běželi úseky čtyři, ale možná kdybych byl stoprocentně fit, tak bych dal i ten čtvrtý. A tak jsme se rozhodli, že místo odpočinku a dospání pojedeme alespoň podpořit zbytek teamu, co měl ještě kus trasy před sebou. Okolo 14.30 jsme dobíhali společně do cíle a myslím, že všem už to bohatě stačilo. Celkově jsme skončili jako čtvrtí, i když jsme doběhli jako první. Záleželo na umístění? Možná jen chvilku, mnohem důležitější však bylo najít tu restauraci a dát si konečně něco pořádného k jídlu.  Naší odměnou byl talíř boloňských špaget a potom, co jsme se zvedli od stolu a kulhavě překonali schody dolu od restaurace, se každý vydal svojí cestou zpět do reality.

 

Je toho hodně co člověk stihne zažít za jeden víkend a ať už se zase někdy podívám na štafetový závod nebo ne, navždy si tento běh budu pamatovat pro ty lidi, co jsem potkal i pro ten kus světa, co jsme společně procestovali.

 

Jak Mája říká:

„Zážitky nemusí být krásné, hlavně když jsou silné.“   
 

Tak zas příště někde na českých cestičkách na viděnou,

Jiri aka The Legend

Over and out…

 

Maraton Českým Rájem II.

Otevřená Zpověď Profesionálního Amatéra IV.

(VIDEO NA KONCI ČLÁNKU)

 

Maraton Českým rájem II. mělo být pro mne vyrovnání účtů za loňský rok a první rodinný výlet za běžeckým dobrodružstvím. Loni jsem konečně poznal, co to obnáší běžet tuto vzdálenost, ale zároveň pro extrémní teplo jsem nemohl prodat svoji kapacitu. I když vím, že mi maratonská vzdálenost zrovna nehraje do karet pro moji váhu, vzrůst a nedostatek zkušeností, tak nemohu čekat zázraky. Co mne ale okouzluje na této vzdálenosti, je nutnost ovládnout techniku, přípravu, psychiku i improvizovat za chodu (teda běhu). A tak jsem se postavil opět na trať, kde jsem odstartoval svoji závodní kariéru a v přesvědčení, že tentokrát jsem vychytal všechny mouchy, vypálil vpřed.

Teplota letos byla mnohem přívětivější. Start byl o dvě hodiny dříve, aby se zabránilo obědovému grilování na asfaltu a tak se z počátku běželo krásně. První kilometry utekly jako voda, sám jsem byl překvapen, jak snadno to běží a můj cíl zaběhnout pod 4 hodiny najednou vypadal celkem reálně. Nohy se cítily dobře, hlava byla čistá, nálada dobrá a tempo tak akorát.  Trať oproti loňskému ročníku byla obdobně postavená a já si připadal jak veterán této tradice. S lehkostí kroku jsem poznával místa, kde a kudy zahnout a nenechal se rozhodit delšími kopci. Jinak řečeno, byl jsem vychechtaný od ucha k uchu a měl jsem namířeno k osobnímu maximu.

Okolo 17.km moje sebevědomí obdrželo první ránu. Elasticita jako by se z nohou vytratila a najednou každý krok vyžadoval více energie než předtím. Začal jsem zpomalovat. “Hmmm, to je něco nového? To tady ještě nebylo,“ říkal jsem si. Normálně zažívám první krize tak kolem 25. až 30.km, ale tohle bylo jak běžet se zataženou ruční brzdou. Až na konci závodu mi došlo, jak moc mě ovlivňují teplotní výkyvy a jak snadno se můj organismus přehřívá. I když jsem měl nastudovanou předpověď počasí, tak jsem trochu pozapomněl přičíst k teplotě vzduchu rozpálený asfalt. V kombinaci první vrstva dlouhý rukáv + druhá krátký, jsem vyrazil ve svém závodním tempu a přehřátí na sebe nenechalo dlouho čekat.

 

JAKÉ JSOU PŘÍZNAKY PŘEHŘÁTÍ, PTÁTE SE?

  • Dezorientace
  • Ztráta koordinace
  • Nevolnost
  • Potíže s dýcháním
  • Selhání nervového systému

 

V mém případě, ač jsem to v té chvíli netušil, jsem vykazoval příznaky všech zmíněných projevů….a tak jsem v ten moment rozhodl sundat to dlouhé triko, abych se trochu zchladil. To jsem hned frčel po silnicích v lese mezi skalami. Kombinace chladu skal a stínu působila, jako by mi někdo vyměnil nohy. Opět jsem mohl běžet tak, jak jsem byl zvyklý….“To bylo divné? No hlavně že už je to za mnou,“ pomyslel jsem si. Čas vypadal pořád slibně…“že bych to ještě mohl stihnout pod 4 hodiny?“ a tak jsem měl za 1hod a 50min polovinu závodu za sebou a s pocitem, že to nejhorší je za mnou, jsem opět přeřadil na rychlejší tempo.

Další krize na sebe nenechala dlouho čekat. Příliš utažené triko a ledvinka kolem pasu začali zasahovat do schopnosti volně dýchat i nenarušovat můj krok. Na nekrytých silnicích a táhlých stoupáních jsem se opět začínal vařit jak škoda 120. Stejné příznaky jako předtím, jenže tentokrát už nebylo možnost se zchladit a tak začala lavina problémů.


….SLYŠELY JSTE NĚKDY PŘÍSLOVÍ: 
FUNCTION FOLLOWS FORM, FOLLOWS FUNCTION, FOLLOWS FORM, FOLLOWS FUNCTION, FOLLOWS FORM?

 

To je asi takhle….Špatná technika vyšťavovala organismus, co začal volit pohodlnější, ale o to méně vhodné, běžecké řešení. Trpěl jsem fyzicky i psychicky a tento bludný kruh se opakuje a opakuje do doby, než člověk vyčerpáním složí zbraně. Navíc, šidit techniku v barefootech, to jsou hrátky s čertem.  A tak tělo přestalo vstřebávat jídlo i vodu, jelikož na to bych musel udržet tělesnou teplotu alespoň poblíž optimálního rozmezí. Okysličená krev nestíhala uspokojit svalovou činnost. Můj styl byl najednou hodně křečovitý. Jak jsem ztrácel rychlost, tak schopnost ochladit se větříkem nebyla možná. Běh nebo chůze? obojí bylo vyšťavující. Byl jsem přehřátý, vyhořelý a naštvaný z toho, že mě vlastní tělo zradilo. V tu chvíli mi došlo, že tohle už při závodě nevyřeším, ale zároveň jsem netoužil po tom odstoupit. Samotná myšlenka na zvolnění tempa a kocháním se krajinou okamžitě zlepšila moji náladu tak, že jsem věděl, že doběhnu do cíle.

Nakonec jsem dotlačil tento uvařený stroj přes cílovou čáru. Čas o půl hodinu rychlejší než loni 4h a 47min mě zrovna neuspokojil. Musel jsem spolknout své běžecké ego, zamířit pod sprchu a uvědomit si, že je ještě spousta věcí, co o běhání neznám.

 

 TAKŽE, CO SE Z TOHO PONAUČIT PRO PŘÍŠTĚ:

  • Oblečení  - mít více vrstev je prima proti otěrům a chladu, ale při velkém vedru nebude možné efektivně odvádět teplo skrze pokožku ven. Příště buď vynechám letní závodění, nebo poběžím v tílku. Adaptaci tohoto stroje na vysoké teploty už vzdávám.
  • Ledvinka – Věřím, že jsou horší a lepší modely, každopádně já už budu buď běhat s batohem, nebo nejlépe bez ničeho. Držení těla, rozsah pohybu a zpevněný střed jsou pro mne podstatnější.
  • Běh nebo chůze? - Většina závodního pole, kvůli únavě i neznalosti principů zručné techniky běhu, ke konci stejně běží technikou chůze á la jogging (Kyvadlo). V nižších rychlostech a v tradiční vycpané běžecké obuvi to není zase takové zlo, ale v barefootech okolo 9 km/h to nejen odnesou vaše paty, ale přetížíte i bederní páteř, přitahovače a třísla. Takže nejenom, že můj čas byl obrovské zklamání, ale nést 4 týdny po závodě ještě následky vlastní blbosti si příště odpustím. Buď si pořídím čistě závodní obuv nebo radši vybuduji dostatečnou technickou dovednost a fyzickou kapacitu, abych nemusel svoje tělo takhle huntovat.
  • Tělesná váha – Běhání není jediná moje záliba, každopádně 80kg není zrovna ideální váha maratonce. V poslední době klesla průměrná váha u Top 100 mužských maratonců z 60 kg na 54kg. Pokud chci nadále běhat v barefootech, využít lépe elastické energie, ulehčit práci dýchacímu ústrojí a umožnit nohám vyrovnat se s nárazy došlapu, tak ty kila musí dolů.

 

 

SEČTENO A PODTRŽENO

Můj první závodní běžecký rok byl samé překvapení. Běhání mě pořád baví a za to jsem moc rád. Pořád nevím, jestli se chci pustit do závodění o bednu nebo lovit zážitky. Ještě jsem neměl svůj ideální závod, který by mi sloužil jako měřítko výkonnosti, ale už mám trochu lepší představu o tom, co je potřeba vylepšit.

 

A co maraton českým rájem III. ???

Prozatím ne, ale kdo ví, co vymyslím do příště.

 

Jirka Kadeřábek

over and out... 

 

4P - Přirozený Pohyb - Přirozený Pobyt (Druhé podání)

Není nad to, si zpětně prohlédnout fotky z druhého pobytu a vidět reakce našich účastníků z jiného úhlu. Nejen, že se nám sešla skvělá parta lidí, ale i počasí nám opět vyšlo vstříc. Majitel ubytování nám vykouzlil opičí království, Pája se postarala o naše doplňování energie a dokumentaci (děkuji, že vám chutnalo - příště snad o kousek lépe a fotek snad také bude víc, zasloužíte si to), a Táďa jí do toho moc nekecal (ale kecal, jenže ne před vámi, uličník). V porovnání s květnovým pobytem to možná  nebylo až tak fyzicky náročné, ale ten materiál, který jsme probírali, nebyl zrovna snadný na rozžvýkání, jelikož pochopit širší definici zdravého organismu, je daleko za prahem důrazu na vzhled a kondici.

Téma pohybových her je složité na vysvětlení, jelikož je to spíš vnitřní pocit, radost ze svobody rozhodování a kreativní přístup k životu. I když teorie je důležitá, vždy jsem radši za to, když vidím lidi se hýbat a usmívat zároveň. V době, kdy jsme všichni vychováváni do soutěživosti, je těžké vrátit dospělého člověka do dětských kolejí, kde aktivita sama o sobě je ta odměna, kde není vítězů ani poražených. Možná by bylo časem prima udělat tak celý víkend, jen aby jsme si uvědomili, co jsme ztratili v honbě za dospělostí, a jak moc je takové naivní hraní účinné pro dobití baterek, prozkoumávání těla a uvolnění mysli. Vždy mne štvalo, jak málo možností máme, jako dospělí, pro čistou radost z pohybu a jak nám naše sebekritika nedovolí se uvolnit. A tak jsme alespoň na chvíli dali průchod svým emocím, i když to byl boj.....doslova.

Elasticita v pohybu bylo další záludné téma, jakož i meditace na louce, fantastická rozinková výzva, odstrašující otužování v teorii a praxi, a pak i ty techniky vyvěšování a lezení. Já jsem asi nejvíc trnul při návratu dospělých do korun stromů, jelikož ideální začátečnické stromořadí nebylo v dohledu. Ale když už každý účastník zápasil s nějakým tím strachem, proč by měl být učitel v klidu? Naštěstí vražedná kombinace extrémní odvahy a nulové zručnosti nebyla diagnostikována u žádného účastníka. Co bych to taky byl za velitele, když bych občas otěže zodpovědnosti za bezpečí nedal do rukou každého zúčastněného. Nakonec bezpečný život neexistuje a umět pracovat se strachem z neznámého i znát své limity, a to jak je rozšiřovat, je taky podstatná sebe rozvojová dovednost.

Vnitřní a vnější dobrodružství byl do teď jen koncept v mojí hlavě a mít možnost pustit tento materiál do světa mi umožnilo trochu si urovnat své myšlenkové posuny. Vlastně veškerá tématika toho pohybového kurzu, včetně "přírodního principu" a "protahování/flexibilita", se nacházejí pod hlavičkou tohoto chápání, jak se naše vnitřní kapacita (rovnováha a funkčnost systémů těla) a vnější prostředí, navzájem doplňují pro plnohodnotný život.

Ach ta flexibilita .....moderní doba nás opravdu muchlá. Je těžké chtít po tělu dovednostní zázraky a uvolněnost, když prostředí, ve kterém žijeme, nás pomalu a systematicky okrádá o využití plného rozsahu pohybu a vystavuje nás stresu, kterým se tento zločin násobí. Avšak je jenom na vás, jestli to dopustíte. Z mého pohledu by se flexibilita měla vyučovat stejně tak, jako matematika a cizí jazyky, i když je těžké se bavit o tomto tématu s dítětem, které ještě čerpá ze svojí vrozené kapacity. My jsme ji na tomto pobytu pouze nakousli (individuálně, ve dvojicích i čtveřicích) a pravda je, že si toto téma zaslouží svoje vlastní soustředění, aby každý zažil ten transformační účinek uvolněného těla......Takže, pokud vše klapne, tak příští rok, nejspíš na podzim, zasadíme první semínka a přestaneme zodpovědnost za vlastní zdraví házet na hlavu druhých. Ale nejdřív musím sám podstoupit tuto očistu, než to budu chtít po druhých.

  Tento rok byl takový testovací pro nás ohledně výuky a organizace, a do příště máme - díky zpětné vazbě a dávce upřímnosti od vás - co zlepšovat a už nám to v hlavě šrotuje. Každopádně nikdo už nám nesebere ty vzpomínky na první chyby a úspěchy, na ty účastníky, kteří se rozhodli s naší dopomocí odemknout svůj potenciál. Jak se říká: bez studentů by nebyli učitelé - a tak, vám všem, děkujeme za pobytové dobrodružství 2016 a i když je život nevyzpytatelný tak doufám, že se zase v budoucnu potkáme. Díky Petře H., Ondro U., Péťo D., Mirku H., Honzo B., Milane K., Marto T., Marku T., Janičko Š., Ondro J., Martine T., Štěpáne V., Kláro K. a Aleši T..

Teď už víte co a jak, bohužel to není ještě konec vaší cesty, nýbrž začátek. Teorii je snadné uchopit v hlavě, uvést do praxe každodenního bláznění je těžší a dostat ten pocit do celého těla .....no to je to, kam směřujeme. 

Jinak řečeno - je na čase začít budovat a objevovat, aneb jak řekl Sokrates:  

 
“No man/woman has the right to be an amateur in the matter of physical training. It is a shame for a man/woman to grow old without seeing the beauty and strength of which his body is capable."

Ale asi to řekl řecky :)

 

O budoucích akcích vás budeme za včas informovat, ale kdyby se vám do té doby stýskalo, tak se zastavte nebo napište.

Díky za nás všechny a zase brzy na viděnou rodino,

Jirka, Pája a Táďa

.....over and out.    

8 Osobností Hravosti

Tento příspěvek je o je založen na práci Stuarta Browna a jeho knize Play - How it shapes the brain, opens the imagination and invigorates the soul, která mi otevřela oči a zachránila moje tréninkové nadšení.

 

 

Kdy je sport zábava a kdy bitva?

Proč je pro dospělé tak těžké si hrát a pro děti jednoduché?

Proč hra není aktivita, ale životní styl?

Co ztrácíme, když si přestaneme hrát?

 

 

Pochopit kouzlo a přínos hravosti v dětství je snadné a není ho potřeba vysvětlovat. Hra je vnitřní nutkání, co je v nás geneticky zakódované, a proto hledáme příležitosti v každé činnosti, jak tento chtíč uspokojit. Jak stárneme, tak naše potřeba hrát si, pod naloží zodpovědností dospělého života, ustupuje v pořadí důležitosti. Jeden den se probereme a zjistíme, že z tajemství života se stala nudná předvídatelná existence. S pocitem prázdna a bezvýznamnosti upadáme do deprese, do stavu přežití a dožití. Je na čase vzkřísit naši lidskou potřebu hrát si a posunout ji do popředí našich denních priorit.

V tomto příspěvku, který se mi nepodařilo vmáčknout do našeho programu (Přirozený pohyb = Přirozený pobyt II.) se budeme bavit o osmi osobnostech hravosti, kterými se vyznačují především dospělí.  Mnozí z nás budeme mít víc jak jednu osobnost, stejně tak, jako máme v životě více rolí (otec, přítel, sportovec, kuchař atd.), které mají svůj jedinečný charakter i přínos pro rozvoj našeho mozku, zdraví a přemýšlení. Takže, pokud si ještě hrajete, schválně, do jaké kategorie(í) spadáte:

 

The Joker (Kašpar)

- Svůj styl hry zaměřuje na rozesmávání svého okolí skrze vymýšlení blbostí, vtipů a srandiček. Jeho kreativita, hravost a zvědavost spočívá v posouvání hranic humoru.

 

The Kinesthete (Cíťa)

- Lidé, co cítí potřebu hýbat se často a rozmanitě. Prozkoumávají tělo skrze odvětví, která vyžadují vnitřní vnímavost (Tanec, Yoga, Gymnastika atd.). Hledají hranice své fyzické kapacity a vystavují se pocitům, které jim umožňují kvalitnější a zážitkově bohatší život.  Proto, aby mohli přemýšlet, se musí neustále hýbat. 

 

The Explorer (Průzkumník)

- Neustále prozkoumávají svět kolem sebe a hledají nová dobrodružství i nápady.  Jejich kreativita a představivost pramení se zvědavosti neprozkoumaného prostředí nebo nového materiálu. Může se jednat o zážitky fyzické, jako u cestovatelů, emoční (hudba, tanec) nebo intelektuální (vědec, filozof, návrhář).

 

The Competitor (Terminátor)

- Milují soutěživost. Záleží jim na vítězství a čím vyšší je náročnost boje (fyzicky nebo logicky), tím více jsou ve svém živlu. Ať už soupeří sám(a) - proti času nebo proti druhým - hledání cesty, jak být nejlepší a měření pokroku vpřed, je pro ně odměnou např. M. Jordan, M. Schumacher, Ronaldo, M. Phelps nebo Bill Gates.

 

The Director (Režisér)

- Milují hru organizování a plánování od počátku až po vyvrcholení. I když se může jednat o bezvýznamnou akci, mít vše pod kontrolou a být v sedle události, je pro ně výzva a "vzrůšo". Život je pro ně divadlo, které oni řídí a nechávají tak proudit svoji tvořivost a představivost....např. Lady GaGa, Oprah Winfrey.

 

The Collector (Sběratel)

- Mít - držet - vlastnit ty nejunikátnější zážitky i věci, to je jejich poslání. Hravost u nich pramení skrze způsoby, jakými získají a objevují tyto hodnoty. Cestovaní za zatměním slunce a jeho fotografování. Opravování a hledání starých aut, nebo testování tenisových raket atd.

 

The  Artist (Umělec)

- Radost nacházejí v procesu tvorby. Ať už jejich umění vydělá milióny a nebo zůstane tvorbou pro vlastní potěšení, umělci milují hru stvoření. Rozebírat věci a dávat je znovu dohromady novým postupem,  hledání dosud neprozkoumaných kombinací sportovních i uměleckých disciplín, stvořit něco provokativního a jedinečného. Kvalita není vždy tak rozhodující jako, unikátnost. Nejlepší příklad je bezpochybně Rodney Mullen.

 

 

The Storyteller (Vypravěč) 

- Představivost je jejich vstupní brána do světa hravosti. Lidé co tvoří světy, zážitky, kouzla a dobrodružství ve své hlavě i v reálu skrze herectví, psaní a vyprávění. Jejich schopnost hrát si za jakékoliv situace nezná mezí. Kde se situace zdá nudná, tak tam si ji trochou představivosti přibarví, aby v sobě odhalili nové schopnosti nebo zapojili ostatní do hry.

 

- Tak, v čem jste se našli? - 

 

Já trochu ve všem, snad kromě Terminátora a Kašpara. Ale asi nejvíc jsem Cíťa a Průzkumník. Někdy jsem schopný strávit hodiny prozkoumáváním pocitů a kontroly vlastního těla, a i když to někomu může připadat, že se jenom vrtím na zemi nebo běžím, pro mne bude vlastní tělo navždy nerozluštěnou hádankou. Můj trénink je neustálé řešení, co kde potřebuji narovnat a uvolnit, abych se v dané pozici cítil lépe, a jak moje dýchání a vnímání ovlivňuje kvalitu pohybu. Moje hra spočívá v tom, jak odemknout svůj výkonnostní pohybový potenciál i přelstít bezpečnostní systémy, které byly chybně kalibrovány moderním životním stylem. Lidské tělo je pro mne ten nejdokonalejší typ technologie a zábavy, co byl kdy stvořen a neznám lepší investici, než naučit se aktivovat jeho plný potenciál...vždyť v něm musím trávit 24 hodin denně, den za dnem, rok co rok, po celý život.

 

Tady je moje převedení principu hry a zvědavosti do praxe: 

 

Tak a jelikož jsem teď seděl dlouho na zadku, jdu si provětrat kecky a vy byste měli taky.

Jiri "The Legend"

over and out.....

  

Bioenergetics (Druhá část)

The Zombie Runner

Lilleshal National Sports Centre

England

18 - 19 Červen

 

 

Jak byla sobota nabitá zajímavou teorií, v neděli ráno jsme začali s trochou praxe. Konečně jsem si vyvětral kecky, co po pátečním deštivém přistání v Lutonu, byly ještě trochu jeté a měl radost, že jsem je nevezl pro nic za nic s sebou do Anglie. Nejspíše Leemu trochu docházela trpělivost s tím, jak mnozí z nás jsou pořád zmatení s aplikací některých jeho metod výuky techniky běhu, a tak ranní před-snídaňová část byla zasvěcena bulletproof runner osvětě. Nejdříve jsme ladili elasticitu při drilech do kopce, z kopce, a na rovině testovali otáčky nohou, a potom jsme absolvovali nasal breathing recovery run. Ano, je to opravdu šnečí tempo, ten odpočinkový běh, obzvlášť když člověk má dýchat potichu a nosem ("jako ninja", říká Lee s oblibou).....něco intenzivního, jako lehce náročná procházka, ale když je člověk schopen pohřbít svoje ego a udržet se na uzdě, tak se po doběhnutí cítí příjemně svěží. Jde vlastně o techniku, jak zlepšit výkonnost i zdraví, bez nadbytečného stresování organismu a tím nepohřbít možnost opakovat, opakovat a opakovat, než se z hňupa stane běžec i odolný borec. Konečně mi došlo, jak ten sobotní know-how dává smysl v praxi a jak tohle puzzle zapadá do sebe. Kdybychom to v tu chvíli zařízli a zabalili kufry, tak bych se vůbec nezlobil, jelikož jsem chtěl hned vyzkoušet, co to udělá s mojí běžeckou kapacitou, avšak my jsme před sebou měli ještě rozbor a video analýzu bulletproof segmentu a zombie runner přednášku.

Při snídani, při které jsem byl tak zmatený z toho, co mám - na základě sobotního učení - vlastně jíst, obzvlášť když Lee byl po mé pravici, tak jsem si vybral, pro jistotu to, co měl na talíři on. To už je po kolikáté, co zase budu měnit to co jím, vždy ve snaze žít zdravěji, a ono se to nějak zvrtne. Tak doufejme, že už to bude tentokrát naposledy, jinak se odstěhuji na Sibiř, do lesa, tam tyhle problémy neřeší a jedí co je. Po dostatečném občerstvení a kofeinu to bylo opět do lavic a rychlé shrnutí podstaty kopcových drilů, aby jsme trochu přikořenili ta naše trenérská moudra. Jelikož jsme měli slušný kalibr běžců/trenérů, bylo by škoda nevidět ty technické rozdíly a slyšet Leeho názor na klady a zápory i způsoby, jak jednotliví běžci kompenzují své nedostatky....no, je pořád co se učit, ale už aspoň nemám ten udivený výraz, že naprosto netuším odkud ty hypotézy Lee tahá.

 

Zombie Runner

Tento název je Leeho krycí jméno pro syndrom přetrénování. Zombie runner je o tom, jak zabránit přetrénování, jak ho diagnostikovat a pokud už určité symptomy vykazujeme, tak jak se vyhrabat z díry výkonnostní a zdravotní mizérie. Je to vlastně manuál pro trenéry i sportovce, jak si dát šanci na úspěšnější zítřek a zjednodušená forma komplexní tématiky sobotního dne.

V první části jsme si vyslechli, z čeho vychází Leeho inspirace pro tuto tématiku a jak tohle není nic nového pod sluncem, jenom znovuzrození zapomenutého moudra. Dále jsme diskutovali, jak souvisí nedostatek cukru s mozkovou činností pro běžeckou výkonnost, proč se tak děje a jakou formou si tělo vytváří, skrze náhradní systémy, energii. Také jsme hovořili o schopnosti ukládání cukru a hospodaření těla v souvislosti s délkou námahy a stresu při neschopnosti doplnit energii a dlouhodobých následcích způsobené ztrátou energie (hladovění). Následovaly odstrašující příklady z praxe, jak to dodnes běžecká komunita ignoruje a nese za to následky, především na delších tratích. Následovaly sekce o:

 

  • Spánku - délce i kvalitě, jak játra pracují během noci, aby měl mozek dostatek cukru a následky nedostatečného spánku i častého probouzení .
  • Teplotě - tipy na měření kdy, čím a jak často + dlouho evidovat, proč tělesná teplota vypovídá o zdraví organismu a co je pro lidské zvíře optimální rozsah.
  • Tucích - potřebujeme je vůbec přijímat z potravy a když jo, tak které? V jakém množství, formě, čemu se vyhnout ....no je to věda povím vám, ale aspoň logická a prověřená.
  • Náročnosti - jak je to s tím nízko-středně-vysoko intensivním během a proč atleti a vyznavači zdraví vyžadují odlišný program a proč ne každý může skončit jako keňská gazela, i když všichni můžeme běhat lépe.
  • Dýchání - bohužel, drazí lidé západního světa, už jsme se dopracovali do fáze, kde i tohle je potřeba učit a řešit, protože nedostatečné množství kyslíku v krvi je pro všechny, a obzvlášť vytrvalce, nesmírně důležité. Příliš velká intensita cvičení, mimo jiné, způsobuje skrze nadměrné vydechování oxidu uhličitého, selhání procesu absorpce kyslíku z krevního oběhu do buněk. Nedostatek kyslíku pro buňky = Výroba energie pozastavena.
  • Slunečním záření - poslední dobou na mém instagramu (#revolmove) najdete vždy snímky z ranních nebo večerních běhů a není to jen kvůli klidu, který v tuto dobu panuje. Já přes poledne neběhám, pouze pokud to jinak časově nestíhám a nebo vím, že se v tu dobu bude konat můj nadcházející závod a proto ve jménu SAID principu (specific adaptation to imposed demands), chci být připraven. Kvalita slunečního záření je právě v těchto brzkých a pozdních hodinách nejpřínosnější a nejbezpečnější pro zdraví organismu a Vitamin D je pouze špička ledovce.

 

Po této sekci mi už začínala pomalu praskat hlava ve švech a to čtvrté kafe už přestávalo zabírat. I když jsme ještě řešili další zajímavé problémy, např. s výukou materiálu z coaching kurzu i otázky ohledně budoucnosti Borntorun.com, většina těch informací už šla spíš jedním uchem dovnitř a druhým ven. Můj vnitřní pocit byl, že už jsem získal svou odpověď a teď je na čase uvést tohle vše do praxe, takže jsem si sbalil kufr, zavolal odvoz a frčel směrem letiště s úsměvem na tváři a spokojen, že jsem zase o krok blíže k rozlousknutí hádanky těla a lidského potenciálu. I když tyto Bioenergetics názory nebylo lehké přijmout, jelikož jsou v rozporu s tím, co se dnes učí a propaguje za zdravé, správné a co lidi chtějí, já však nemůžu nesouhlasit s názory Leeho i Micka i jejich vědecky podloženým doporučením, jakým směrem bychom měli kráčet, pokud tady - na této planetě - chceme ještě chvíli fungovat.

Jen co se v tomto materiálu trochu vykoupu, dám vědět, jak mi ty změny, které hodlám na základě tohoto víkendu učinit, mění zdraví i výkonnost. Případně se můžete přidat k našemu prvnímu běžeckému pobytu určenému pro rekreační běžce se zájmem o prevenci zranění, zlepšení zdraví a tělesné hmotnosti i pochopení prospěšnosti běhání pro tělo i mysl. Bude se konat  28.10. -  30.10. v Jizerských Horách. Tento kurz bude zakončen dobrovolným lehkým trailovým závodem na 20km s 950m převýšením, který určen ne jen pro ty, co milují běh v přírodě. Zbytek informací již brzy na našich stránkách nebo se přihlaste na revolmove@gmail.com a my vám zašleme podrobnosti, jen co je doladíme. 

 

Takže závěrem, co si odnáším z tohoto víkendu:

 

Energie musí plynout.

Rychlejší výroba energie (více mitochondrií) = lepší odolnost (zdraví) a výkonnost organismu.

Pohyb je podstatnější než dieta.

Životní stres se sčítá, jaké jsou tvé priority?

 

 

Jiri "The Legend" over and out.....

 

 

Pro více informací ohledně tématiky Zombie Runner:

http://www.borntorun.com/blog/

 

 

Bioenergetics (První Část)

Bioenergetics

Lilleshal National Sports Centre

England

18 - 19 Červen

 

Kde tohle nakousnout....tak třeba začneme tím, že se omluvím za neúplný popis toho, co čekat pokud se jednou rozhodnete na tento kurz jet, budete dokonale zasyceni. Těch informací, co jsme obdrželi, bylo opravdu dost a sám se to ještě snažím vstřebat a ani nadměrná dávka kofeinu mi neumožnila všechno v hlavě zakódovat. Takže obdobně, jako u BTR Coaching kurzu, který jsem už absolvoval 3x, tohle bude vyžadovat pár opakování i když podstatu tohoto materiálu lze uchopit na první posezení. Možná si myslíte, že tento kurz je o běhání a tak vás překvapí, že vlastně je řeč o energii pro život. Možná budete čekat magickou dietu, která vás postaví na nohy a umožní vám ovládnout svět a zjistíte, že tudy taky cesta nevede. Nakonec odjedete s lepším pochopením fungování organismu a s trochou štěstí budete mít lepší představu o tom, zda-li si podřezáváte větev na které sedíte. Jelikož, jak už jsem mnohokrát zmínil - to, co Lee a BTR učí, přesahuje hranice běhání a umožní vám pochopit širší perspektivu zdraví, učení i zlepšení výkonnosti a já mnohé jeho principy využívám při vysvětlování pozitivních hodnot pohybového tréninku, nebo jako bullshit detektor.   

National Sports Centre bylo úžasné zázemí pro tento kurz a charismatické duo Mick a Lee bylo neuvěřitelně trpělivé s vysvětlováním principů tohoto kurzu, jakož i zruční navigátoři skrze cesty našeho přesvědčení o tom, co je zdravé a kde a kým jsme se nechali zmanipulovat tak, aby nám pomohli pochopit, jak najít cestu zpět. Já jsem byl nadšený, že přes všechny komplikace jsem mohl být součástí tohoto prvního kurzu a ve společnosti stejně zapálených lidí, ze všech koutů světa, jsem dostal možnost nakouknout pod pokličku Bioenergetics guláše i zeptat se na vše ohledně běhání, co mne budilo ze spaní. Můj další krok bude pokusit se zasít tyto radikální myšlenky do podvědomí nás všech, to znamená - opět plavat proti proudu a říkat lidem pravdu, kterou zprvu nechtějí slyšet, ale na to už si pomalu zvykám a rozhodně nehodlám (jak se říká) učit prase lítat ....jelikož to štve mne i to prase....jinak řečeno, tohle není pro všechny. Tak pojďme na stručný přehled toho, co se událo.

 

Sobota Bioenergetics (Základy)

 

Jak už bývá u Leeho zvykem, pár jednoduchých principů skrze symboly a schémata - to je vše, co potřebujete k pochopení jeho myšlenkových posunů i schopnost naučit tato moudra druhé. Já nad těmi symboly ještě pořád dumám a ač je nemohu zde zveřejnit, tak se vám, aspoň slovy, pokusím přiblížit odkud vítr fouká.

 

Buňka

Základní stavební jednotka. Člověk je mnohobuněčný organismus. Proto zdravý organismus je závislý na zdraví buněk. Zdraví buňky je závislé na její schopnosti vytvářet energii a přijímat kyslík. Hlavní dělník buňky - Mitochondrie - je zodpovědný za tuto činnost. Čím víc mitochondrií v těle buňky, tím větší produkce energie, odolnost vůči nemocím, rychlejší regenerace atd. I když zdraví a fungování buňky je částečně genetický nastavené od narození, skrze vnější stimulus (Pohyb, jídlo, ovzduší, spánek, teplo, světlo atd.) lze rozvinout ty kladné vlastnosti tak, aby člověk mohl nejen přežít, ale i vyhnout se klasickým moderním nemocem jako obezita, diabetes, vysoký krevní tlak atd. a navíc - mít dostatek elánu na dobrodružství života.

Aktivity, jež rozvíjejí zdraví a množství mitochondrií v těle buňky, jsou typicky nízko intenzivní s dlouhým trváním rozložené do celého dne (např. chůze, lehký běh, domácí práce, zahradničení, nenáročný pohyb atd.). Člověk by se po jejich činnosti měl cítit lépe, ne hůře a unaveně. Tímto způsobem se vyhneme zbytečnému stresu, jež se za život organismu sčítá, až se vám zadře motor. Toto uvažováni je přesný opak cvičebních programů současné doby, které jsou založené na vykompenzování našeho nic nedělání skrze jednorázové šoky, vysoko intenzivního cvičení po dobu 30 - 45min 2-3x týdně s, pokud možno, co největším kalorickým výdejem. Tyto přístupy sice odměňují okamžitými krátkodobými výsledky, ale mají dlouhodobé negativní následky. Avšak v dnešní uspěchané době chceme vše hned a tak naletíme na špek lidem, kteří naše peníze rádi shrábnou a vyhoví našim nereálným představám. Po pár týdnech takového smýšlení většinou nastupuje přetrénování, náchylnost k nemocem, výkyvy v náladě a nakonec skončíme tam, kde jsme začali plus o trochu víc zhuntovaný a zklamanější. Takže jestli chcete nasměrovat svůj přistup především směrem ke zdraví, tak se nevyplácí jít proti směru evolučního vývoje a nechat se oblbnout reklamními triky.

 

Životní rovnováha

Naše tělo i prostředí nejlépe funguje na bázi cyklů tak, aby se udržela rovnováha. Zima a léto, noc a den, stres a uvolnění, jídlo a hlad, námaha a odpočinek atd.. Ani jeden stav není na škodu, pokavud tento cyklus má pravidelné opakování.

 

"It is the dose that makes the poison."

 

V dnešní době není vždy snadné i možné mít úplnou životní rovnováhu, avšak je podstatné podchytit příznaky dříve, než vyústí v závažnější problém a to především čím je člověk starší a tím pádem méně odolnější. Jeden ze způsobu, jak monitorovat zdraví organismu, je skrze měření základních životních ukazatelů jako např. tep, tlak, teplota, spánek. Takže tlakoměr a teploměr jsem hned po příjezdu z Anglie oprášil a už to testuji a musím konstatovat, že souvislost výkonnost - vnitřní pocit - teplota - tlak - je celkem dobré měřítko pro udržení kvality cvičení i způsobu, jak předejít přetrénování, avšak na závěrečný verdikt je zatím moc brzy. Pozor! Je nutné si přečíst návod na použití ať jako já neplašíte tři dny kvůli přetrénování, jen aby jste zjistili, že nastavením měření teploty na vnitřek ucha testujete čelo.  Potom ta čísla vypadají opravdu jinak.

 

Dieta

Přes všechny zázračné superfoody, doplňky a způsoby vaření - je to opět o návratu k základům. Je jednoduché se nechat zmanipulovat moderními trendy, ale tělo bude především potřebovat dostatek kalorií a zastoupení - tuky, cukry, bílkoviny, vitamíny a minerály. Co se však liší podle Leeho doporučení je procentuální složení a to především dostatečné zastoupení cukru.

Cukr je hlavní energetický zdroj pro fungování našeho mozku a pokud jste vyzkoušeli různé diety, které omezují jeho množství, tak ani jedna z nich dlouhodobě nefunguje. Pokud tělu nedopřejeme cukr, tak si ho skrze pohotovostní režim vyrobí z bílkovin uložených v těle (svalů), jelikož bez cukru mozek 'nearbeituje'... comprende, amigo?  I když se nízko-sacharidová strategie se  z počátku může zdát nevinná i prospěšná, tento režim těla nebyl nikdy přizpůsoben na dlouhodobé zneužívání a časem se to většině lidí vymstí, ať už zdravotními nebo výkonnostními nedostatky.

Problém s moderním nenávistí i láskou k cukrům pramení z našeho nepochopení zdrojů opravdového jídla a nutnosti pravidelného cvičení pro zabezpečení cyklování energie. Ve zdravém organismu energie proudí - dovnitř v podobě jídla a ven v podobě svalové činnosti (pohybu) - tuto aktivitu nelze ošidit a ničím nahradit. Nedostatek cukru tento metabolický proces zpomaluje a je to nouzový režim, který způsobuje katabolické reakce a stres v těle. 

Další témata, která se v ten den řešila, byla -  krevní tlak, fungování trávícího ústrojí, svalová horečka, dýchací ústrojí a důležitost oxidu uhličitého, hospodaření těla pro udržování nezbytného přísunu cukru pro mozek, zdravé snižování tělesné váhy, mateřské mléko jako optimální vzorec pro složení stravy, jak sestavit jídelníček pro nastartování fungování buňky zpět k vysokoenergetické produkci, šrotování skořápek od slepic :) návaznost jednotlivých systému těla na sebe, coca-cola na občerstvovačkách ultra maratónských závodů atd.

Když se hodinová ručička přehoupla přes 20.00, nastal čas pro závěrečnou třešničku a to Mickův rozbor mýtů a špatných výzkumů, co dnes kolují internetem a na kterých byly postavené mnohé současné knihy pro vytrvalostní sportovce, které si našly cestu do rukou většiny zúčastněných, včetně mne. Lee obrátil oči v sloup, jen co se objevila první stránka plná čísel a grafů a oznámil, že tohle bude chtít aspoň dvě piva. A tak ve veselém duchu, i občasné vážnosti, utekl tento den a člověk věčně lítal mezi absolutním prozřením a nepochopením. Jednu hodinu to chápu a další už si nepamatuji souvislosti. Vlastně jeden z těch důvodů, proč se účastním těchto kurzů je, že na rozdíl ode mne většina těchto učitelů je dostatečně zkušená, aby nepodlehli informacím, co vypadají lákavě a mysticky, nýbrž hledají, co je odvozené od evoluční teorie a prověřené teorií i praxí, vědeckou i osobní. Takže, když to shrnu, tak sobota byla úžasná a jediný mínus byl v mém mírném předávkováním kávou a podrážděným žaludkem ve snaze vše si zapamatovat. Konečně po 22.00 se hlava rozhodla vypnout a nechat mě pořádně vyspat.....ustlal jsem si na zemi hned vedle postele :) a padl za vlast, jelikož neděle měla být neméně akční. 

 

VÍCE INFORMACÍ OHLEDNĚ TÉTO TÉMATIKY NAJDETE NA BĚŽECKÉM BLOGU STRÁNEK

WWW.BORNTORUN.COM

 

PŘÍŠTÍ TÝDEN

BIOENERGETICS (DRUHÁ ČÁST)

 

 

Frank Forencich - Exuberant Animal

Frank Forencich (FF)

Human Predicament

Část 2.

 

Druhý den začal jako ten první a to tak, že jsem opět dorazil pozdě kvůli vlaku, který stavěl na každém místě a z typické 40 minutové cesty vykouzlil 2 1/2 hodiny. V sobotu mi to nevadilo, jelikož to šlo pouze o představení všech účastníků a já se svojí pamětí na jména a povolání, stejně za pár minut nevím o koho se jedná (teda pokavaď se někdo nejmenuje Jack Rozparovač apod.), ale tohle nedělní ráno bylo jiné, jelikož jsem přišel o část z úvodní části meditace.

 

MEDITATION (nesnažit se nic měnit)       

I když jsem kdysi patřil do společnosti lidí, kterým se obracel žaludek, když slyšeli slovo meditace a vybavovali se jim obrázky zkouřených hipíků na vegetariánské stravě, tak i já jsem časem přičichnul k tomuto způsobu získání životní rovnováhy. Meditace ve Frankově pojetí je vnitřní klid a uvolnění. Jeho motto je "Tension is who should you be, relaxation is who you are." I když jsme se bavili o různých formách meditace, tak opět pro většinu platí ta základní, a to soustředění se na dýchání a jasnou mysl, která je klidná jako řeka. Probírali jsme spoustu výzkumů ohledně pozitivních vlivů při každodenním procvičování, ať už se jedná o kreativitu, snížení svalového napětí i vyvážení parasympathetic/sympathetic nervového cyklu pro zdraví a regeneraci organismu. Já jsem si za těch 5 let, co si s tím hraji, prošel několika metodikami a přístupy, a nakonec jsem zakotvil u 20 minut denně této hudby (Skyrim atmosphere) kdy v leže vypnu a zapomenu na vše kromě nutnosti dýchat. Tento stav těla a mysli je někde na hranici spánku a vyžaduje dobré načasování i procvičovaní relaxace, pokud to nechcete prochrápat....ale o tom více na našem pobytu v srpnu v Jizerkách, teď zpátky do vírů FF know-how.

 

LOOOOONG BODY

Frankův koncept long body se odvíjí od jednoduché hypotézy a to, zda-li je možné, aby jedinec byl zdravý, když lidstvo je nemocné? Jinak řečeno, zdraví lidí, kterými se obklopuje, bude ovlivňovat zdraví naše. Externí zdraví, jinak řečeno, zdraví našeho prostředí, bude ovlivňovat naše interní zdraví - fungování našich vnitřních orgánů. Proto základy toho, co potřebujeme, překračují hranice naší tělesné schránky a tento problém je nutno řešit kolektivně ne pouze individuálně. Příroda není jen zdroj nerostných surovin pro těžení, ale komplikovaný ekosystém, který komunikuje s fungováním našich buněk a jehož přínos nelze ničím nahradit . Proto ochrana přírody je formou zdravotní péče, které by se mělo dostávat mnohem více pozornosti i financí, než budování nemocnic a dotování výzkumu léků. Chemické reakce, které se vyskytují v těle, jsou obdobné reakce, které probíhají v přírodě, a z tohoto důvodu nelze diskutovat o zdraví organismu a efektivitě léků, pokud nevyřešíme nejdříve problém vnějšího prostředí ve kterém existujem.

 

SOCIAL NEUROSCIENCE AND INTERPERSONAL NEUROBIOLOGY

Spousta návyků a reakcí našeho těla budou vycházet od návyků a chování našich blízkých, jež nás obklopují již od narození. Lidé jsou výborní opičáci, jelikož podvědomě přebíráme návyky druhých a tím urychlujeme naše učení/vývoj a zvyšujeme tak pravděpodobnost přežití skrze lepší soběstačnost. Zároveň je to i o naší snaze lépe zapadnout do společnosti, na které jsme závislí. Tenhle koncept "Mirroring people" může být dobrý sluha i zlý pán. Záleží, na čem vám záleží :)

Být v přítomnosti lidí, kteří disponují schopnostmi, které toužíte v sobě rozvinout a napodobovat jejich chování, je snadný způsob, jak učinit za krátký časový úsek, velký pokrok ....např. Nick Bollettieri Tennis Academy už vychovala spoustu tenisových hvězd na bázi tohotu principu, pořádání různých sportovních kempů se také těší velké oblibě a úspěšnosti. Avšak narodit se do rodiny, která se rozhodla získat přednostní právo pro krátký život skrze nedostatek pohybu, nevyváženou stravu, rodinné hádky atd., to jste, tak trochu, dostali černého Petra.

Náš mozek je nastavený pro život v komunitě ani velké ani malé. Smysl našeho života je spjatý s naší prospěšností kmenu, ve kterém žijeme. Naše lidské potřeby lásky, ochrany, fyzického kontaktu atd. jsou nezbytnou součástí našeho vývoje a pokusíme se pro jejich získání učinit maximum. Proto pochopit, jak funguje náš kmen (společnost) a jak mu být užitečný, je součástí zdravého rozvoje mozku. Pokud je náš kmen šťastný, jsme i my šťastní....tak jaký je ten váš kmen? Okruh blízkých? Ne nadarmo se říká - miluj svou rodinu, ale vybírej si své přátelé.    

 

THE POWER OF STORY

Než jsme začali dřepět ve školních lavicích a drtit kalkulačky, náš nejoblíbenější způsob předávání informací byl založen na vyprávění příběhů, pokud možno v noci u ohně s nějakou baštou. Příběhy, které nebyly vždy úplně pravdivé, měly i tak velký vliv na budování naší představivosti i schopnosti se učit novým dovednostem. Vyprávění příběhů, které je staré jak lidstvo samo, většinou připadlo na hlavu šamana nebo starých lidí, kteří tímto způsobem byli pro ostatní členy komunity takovou lidskou wikipédií. Příběhy jsou mocné, jelikož při jejich poslechu probíhá takzvaná vnitřní vizualizace, která vyplavuje do krve spoustu hormonů a aktivuje nervová spojení, jako by jsme ten příběh prožívali současně s vypravěčem. Naše představivost dokresluje zbytek informací, náš tep se zrychluje.....co na tom záleží, že ne vše je pravdivé, v tu danou chvilku to prožíváme, jako by šlo o život.

Bohužel i tato vyprávění mohou být zneužívaná (náboženství, politika) a proto je nutné si uvědomit, jaké příběhy vlastně vypravíme, jelikož ač nevinné mohou se zdát, v těle citlivého člověka mohou rozpoutat peklo a hrůzu. Jako vypravěč nesete tak svoji zodpovědnost .

Jaké příběhy vyprávíte druhým?

Jsou vaše příběhy založené na vyvolání negativní reakce: děs a běs + zastrašování,  a nebo pozitivní reakci: je na čase učinit změnu k lepšímu, já to zvládnu?  

 

PLAY

Hraní si je jedna z těch evolučních vlastností člověka, kterou potřebujeme k vlastnímu rozvoji navzdory její energetické náročnosti. Copak to snad jde, nehrát si? Hra nám umožňuje neuvěřitelné množství pohybových možností, které by jinak nešlo do stejné míry rozvinout jiným způsobem. Pokud chcete rozvíjet mozková spojení, připravit se na téměř nepředvídatelné, tak hře se nic nevyrovná, i hra však má svá pravidla, a tak se její účastnici neustále pohybují na hranici dodržování pravidel a anarchie, což je jeden z důvodů, proč je to tak návykové. Nehrají si jenom lidé, ale i ostatní zvířata a tak je jednoduché zpozorovat pravidla jimiž se všichni hráči řídí tak, aby zábava mohla pokračovat co nejdéle a aby to bylo co nejpřínosnější pro všechny:

  • Na začátku se podepisuje (hůlkovým písmem) smlouva :) jež říká, že od teď až do konce je vše hra a nic není provedené se zlým úmyslem.
  • Hráči se seznámí, představí, otestují svoje schopnosti.
  • Náročnost se zvyšuje tak, aby se zabránilo nudě, ale zase aby to nebylo příliš náročné tak, aby hra předčasně skončila.
  • Pokud je jeden hráč mnohem silnější, tak si sám stanoví handicap, aby si obě strany užily prima zábavu.
  • V momentě, když jsou oba hráči vyčerpaní, hra končí a každý putuje za svými povinnostmi.

 

Všeobecně platí - pokavaď si z povinností lze učinit hru a zábavu, tak časem vybudujete svoji kapacitu pro rozmanitost i náročnost bez toho, aby vám to přišlo jako práce a život bude o trochu barevnější.

 

No, kdo by si místo práce nechtěl hrát???

 

Samozřejmě, tohle byl jen výběr z témat, které jsme probírali a co jsem si v tom zaujetí stačil poznamenat. Zároveň, že kurz probíhal v prostorách Regents Parku, tak jsme se samozřejmě i vyblbli venku na trávě, a k úžasu všech kafe sajících Angličanů, jsme si hráli na samuraje, planety, basketbalisty, opilce a záchranáře, i slepé žabáky atd.

Určitě se za Frankem v budoucnu ještě podívám, kdo ví, třeba se i k němu přidám jako instruktor, jelikož jeho myšlení i učení lze jen stěží pochopit/napodobit na poprvé, a zároveň jeho poslání je dnes více, než kdy předtím potřeba dostat do všech koutů světa, než za svoji blbost zaplatíme životem, a ten svět, jež nás stvořil a jehož jsme důležitou součástí, nenávratně ztratíme.

Jiri over and out.....